Digitální technika uchovává vzpomínky na století páry

Datum 11.10.2016

Dělí je od sebe „jen“ asi sto let, ale na pohled jakoby ty dvě technologie pocházely každá z jiného světa. Potahovou parní stříkačku vyrobila pražská firma Karel Řezáč a spol. pro uherskobrodské dobrovolné hasiče v roce 1912. Přístroje, se kterými se okolo stříkačky pohybuje Zdeněk Marek z firmy Prima Bilavčík, naproti tomu připomínají rekvizity ze sci-fi filmu. Dvojici modrých krabic na robustním třínohém stativu doplňuje záhadný ruční přístroj ve tvaru písmene T. Jedná se o laserové snímací systémy od americké firmy Faro a Zdeněk Marek s jejich pomocí vytváří digitální model historického stroje – jakousi trojrozměrnou obdobu technických výkresů.

Není to snadná práce. V očích nezasvěceného laika vypadá parní stříkačka jako vůz vezoucí velký kotel. Kromě členitosti tvarů se technik musel vypořádat také s dalším specifickým problémem: odlesky kovových povrchů. „Nejtěžší bylo skenování lesklých bronzových částí,“ říká Zdeněk Marek. Nakonec na bronz vyzrál použitím ručního skeneru Faro Freestyle 3D. Takto získaná data bylo následně nutné ještě zpracovat v počítači.

Největší výhodou přístroje Faro Freestyle 3D je právě to, že se při práci drží v ruce. Je dokonale mobilní a umožňuje snímat cokoliv od malých předmětů až třeba po velké odlitky. Zdeněk Marek obsluhuje skener pravou rukou, zatímco levou rukou přidržuje tablet, do kterého se přenášejí a rovnou se na něm vizualizují nasnímaná data.

Kromě pěti skenů ručním přístrojem provedl Zdeněk Marek také dalších 21 skenů stojanovým laserovým skenerem Faro Focus 3D-X330. Číslovka v modelovém označení vyjadřuje pracovní rozsah v metrech. Tolik nebylo zdaleka potřeba, stříkačka je menší než osobní auto. „Díky zabudovanému GPS přijímači přístroj vždy zná svoji polohu a na rozdíl od některých podobných řešení spolehlivě funguje i na ostrém slunci,“ přibližuje Marek přednosti tohoto zařízení.

Pro Zdeňka Marka bylo skenování stříkačky především zajímavým praktickým cvičením a zároveň příležitostí předvést možnosti technologie, kterou prodává. Význam akce je ale širší. „Naskenováním stříkačky jsme získali věrnou podobu parní stříkačky s přesností na setiny milimetru,“ vysvětluje Petr Bilavčík, jehož společnost patří k předním dodavatelům zboží i služeb v oblasti měření a metrologie. „Fakticky jsme se tak postarali o to, aby historický unikát zůstal zachován pro příští generace. Z digitálního modelu lze vyrobit fyzický model stříkačky v jakémkoliv měřítku, od velikosti krabičky cigaret až po jedna ku jedné.“ Není divu, že technologii od Bilavčíkovy firmy využívají také třeba památkové ústavy k digitální archivaci muzejních exponátů a dokonce i částí budov.

Stříkačka s trojčitým plnotlakým parním kotlem (zhotoveným firmou „Czermak Teplice“, jak informuje nápis uvnitř) sloužila v Uherském Brodě a okolí až do konce druhé světové války. O šedesát let později ji v ŽOS České Velenice CZ pečlivě zrekonstruovali díky finanční podpoře od uherskobrodského městského úřadu a fondu kultury Zlínského kraje. Od té doby stříkačka pravidelně vystupuje na jarmarcích, hasičských slavnostech a podobných akcích. V roce 1912 za ni Sbor dobrovolných hasičů v Uherském Brodě zaplatil 9400 korun. Dnes je cena historického unikátu nevyčíslitelná.

Autor článku: Petr Bílavčík, ředitel společnosti PRIMA BILAVČÍK, s.r.o.