Vývoj sektoru budov v roce 2024 bude ve znamení úspor nákladů, času a energie
23.02.2024Podíl veškeré energie spotřebované v budovách napříč Evropskou unií aktuálně činí 40 %. Budovy ...
Datum 03.06.2018
Žádné pobřežní vody poseté větrnými turbínami, jaké je možné vidět v blízkosti břehů mnoha přímořských států, které si takto „vylepšují” svůj energetický mix. Tento původní nizozemský projekt, do kterého se později zapojily Velká Británie, Německo, Norsko, Dánsko a Belgie, se bude realizovat zhruba 120 kilometrů od britských břehů. Součástí této větrné farmy bude také umělý ostrov s rozlohou až 6 km². Na jeho souši by chtěli projektanti postavit přistávací dráhu pro letadla, budovy pro zaměstnance, malou silniční síť, přístav pro lodě a několik ploch plných zeleně spolu s malým umělým jezírkem. Co je však nejdůležitější, v okolí ostrůvku vyrostou stovky větrných turbín ve všech směrech.
Pokud tento projekt bude dokončen, tato 30 GW větrná farma, rozkládající se na ploše 2 300 km², bude zdaleka největší na světě. Navrhovaná velikost a kapacita farmy je zhruba osmkrát větší než New York City a bude schopna generovat dvakrát tolik energie, co všechy doposud existující evropské větrné elektrárny postavené v moři. Tohle dělá tento projekt tak obdivuhodným.
Území v Severním moři poblíž Anglie, známé jako Doggerland je charakteristické svou mělkostí. Hloubka moře zde dosahuje jen od 15 do 30 metrů. V současnosti slouží jako důležitá komerční rybářská oblast (doggers je staré holandské slovo pro plavidla lovící tresky), ale nikdy nebylo považováno za provozuschopné místo pro větrné turbíny právě díky velké vzdálenosti od nejbližšího pobřeží.
Historie Doggerlandu sahá do minulosti před 20 000 lety, kdy toto území o velikosti přes 17 tisíc čtverečních kilometrů bylo součástí starobylé země, která spojovala kontinentální Evropu s Velkou Británií. Hladina moří a oceánů byla podstatně nižší než je tomu nyní. Přibližně před 450 000 lety pokryl oblast dnešního Severního moře ledovec. Velká část vody tak byla držena v ledovcích a sněhových pláních. Ještě před 18 000 lety, během posledního zalednění, byla většina zmíněné oblasti stále pokrytá ledovcem a hladina tehdejšího okolního moře byla o 120 metrů níže než dnes. Postupně se však začalo oteplovat a ledovec ustupoval. Sled událostí a příroda sama tak umožnila vznik zajímavého místa. Dostalo název Doggerland.
Toto území bylo později zaplaveno prudkým nárůstem hladiny moře. To se stalo někdy v době kolem roku 6 500 – 6 200 př. n. l. Za potopení Doggerlandu může podle posledních vědeckých hypotéz pravděpodobně obří tsunami, které se tímto územím prohnalo díky sesuvu obrovské masy sedimentu zhruba 3 500 km³, rozprostřeného v délce necelých 300 km u norského pobřeží.
Dnes je tato oblast uprostřed Severního moře označena za ideální místo pro generování větrné energie navzdory jeho vzdálenosti od břehů. Vazba velkého počtu větrných turbín na mořskou plochu v tak malém prostoru je z technického hlediska podstatně jednodušší a méně nákladná než připevnění pevných turbínových základů do hluboké vody. Je to také hospodárnější ve srovnání s plovoucími větrnými turbínami, které mají své výhody, ale jsou drahé k ukotvení a ovládání. Výhodou pro stavbu jsou mělké vody v této oblasti.
Vzhledem k tomu, že větrná farma Dogger Bank, což je název tohoto projektu, se nachází v tak vzdálené části Severního moře, náklady na instalaci velkého množství kabelů stejnosměrného proudu (DC), které jsou potřebné k přenosu větrné energie na pobřežní do elektrické rozvodné sítě, budou astronomické. Celý projekt by měl stát přibližně 1,75 miliardy eur. Jen za vybudování umělého ostrova s celou infrastrukturou, který bude sloužit jako nějaký hub celé větrné elektrárny, zaplatí TenneT, což je přední evropský provozovatel přenosové soustavy s aktivitami v Nizozemí a Německu, zhruba 1,4 miliardy eur. Vybudování samotných větrných turbín v moři připadne developerům jako je dánský Ørsted a německá Innogy.
Aby se však projekt opravdu uskutečnil, bylo by nutné, aby jiní provozovatelé energetických sítí, jako je britská národní síť, pomohli platit za dálkové napájecí kabely. Holanďané tvrdí, že pokud vše půjde dobře, umělý ostrov by mohl být provozuschopný už v roce 2027. Výstavba větrných turbín bude následovat vzápětí. Je to zatím ten nejambicióznější projekt, přesto proveditelný. Největší pobřežní větrnou farmou je v současné době London Array, která může vyrábět až 630 MW energie a má rozlohu 122 čtverečních kilometrů. Za ní následuje nizozemská Gemini Wind Farm s kapacitou 600 MW a na třetím místě je německá Gode Wind s kapacitou 580 MW.