Bavlněné roušky versus respirátory – s čím proti koronaviru

Datum 17.04.2020

Ještě nedávno se slova “rouška” a “respirátor” krčily někde na okraji frekventovanosti, zatímco dneska je slyšíme od rána do večera. Navzdory tomu je ve vědomostech o jejich významu dost mezer – a ještě horší je to s povědomím o jejich správném používání. Ale ještě dřív, než se s těmito ochrannými prostředky seznámíme podrobněji, musíme poznat to, proti čemu mají chránit.

Onemocnění COVID-19 způsobuje virus SARS CoV-2 z rodiny koronavirů, do níž patří mimo jiné i původci běžných chřipek, ale také obávané nemoci SARS (syndrom akutního respiračního selhání), která okolo roku 2003 zavinila řadu úmrtí. Současný SARS CoV-2 je původci SARS velmi podobný stavbou i symptomy onemocnění, jak naznačuje i sám jeho název. Jde (zjednodušeně řečeno) o molekulu RNA nesoucí jeho genetickou informaci a uzavřenou v kulovitém obalu. Virus sám se nemůže množit, musí proto proniknout do buňky a prostřednictvím své RNA přeprogramovat její genetickou informaci tak, aby vytvářela jeho kopie. Průměr virové částice SARS CoV-2 se uvádí mezi 90 až 120 nanometry (pro srovnání: průměrná tloušťka lidského vlasu je okolo 80 000 nanometrů). Pohodlně by tedy prošel většinou běžně používaných ochranných prostředků, jenže jako “dopravní prostředek” používá kapénky, které člověk vylučuje při dýchání, řeči, kašlání, kýchání atd. (jedním zakašláním se do vzduchu dostane několik desítek tisíc virových částic). Kapénky mají průměr mnohem větší: mezi 1000 až 5000 nanometrů, lze je tedy zachytávat a filtrovat – a v tom spočívá princip boji s pandemií prostřednictvím roušek a respirátorů. Je ale třeba vědět, že SARS CoV-2 se přenáší i močí a výkaly, hygiena je proto přinejmenším stejně důležitá jako jiné ochranné prostředky. Životnost viru mimo lidské tělo záleží na prostředí a povrchu kde ulpěl, pohybuje se od několika hodin až po několik desítek hodin.

Nejjednodušší prostředek v boji proti pandemii COVID-19 představuje rouška (maska). Nechrání však svého nositele, ale okolí proti jeho kapénkám – a i to jen podmíněně. Výdechy totiž vlhne, tím se její propustnost zvyšuje, takže funguje jen omezenou dobu (nejčastěji se uvádí okolo 20 minut). Roušky jsou původně určené pro lékaře, kteří vědí, jak s nimi zacházet, naproti tomu laik se může snadno nakazit i od infikované roušky. Pokud jde o takovou, která je určená pro jednorázové použití, musí se vždy po oněch 20 minutách odborně zlikvidovat, textilní roušky je nutné sterilizovat. Roušky představují určitou zdravotní zátěž pro nositele s onemocněními dýchacích cest, oslabenou imunitou, nebo pro ty, kdo už jsou nakaženi COVID-19. Měly by se tedy používat opravdu jen tam, kde hrozí kapénkový přenos – a především na ně příliš nespoléhat.

Skutečnou ochranu nositele představují až respirátory s příslušnou filtrační schopností. Přesněji řečeno jde většinou o polomasky, tj. chrání ústa a nos tak, aby do normou definované úrovně zabraňovaly vdechnutí částic (včetně kapének), nikoliv však par nebo plynů. V Evropě jsou jejich ochranné funkce standardizované podle normy EN 149-2001. Ta je dělí do kategorií FFP1, FFP2 a FFP3, přičemž jejich filtrační schopností jsou dané velikostí a procentem zachycených částic. I nejmírnější třída FFP1 dokáže odfiltrovat částice velikosti 300 nanometrů (0,3 mikrometru), všechny tedy zachycují kapénky s viry.

Rozdíly mezi třídami spočívají v různé účinnosti. Třída FFP1 smí propustit až 20 procent těchto částic, u třídy FFP2 už to je jen 6 procent a u FFP3 pouhé 1 procento. Pro práci lékařů a zdravotnického nebo ošetřovatelského personálu v infekčním prostředí je vhodná pouze třída FFP3 – nejlépe v podobě celoobličejové masky (tedy masky v pravém slova smyslu) chránící i oči. Filtry v respirátorech je nutné po stanovené době vyměňovat nebo sterilizovat.

Některé respirátory nefiltrují vydechovaný vzduch (tj. mají výdechový ventil, který ho rovnou vypouští do okolí), protože se logicky předpokládá, že zdravotnický personál sám není nositelem nákazy. Pro případnou ochranu okolí tedy musí být takový respirátor doplněný rouškou. Jinými slovy: respirátor s výdechovým ventilem nesplňuje podmínky vládního nařízení o nošení roušek (ať už si o něm myslíme cokoliv).

Jiné země mají pro respirátory jiné normy. Například v USA je to norma NIOSH-42CFR84. Evropské normě v ní třídě FFP2 přibližně odpovídá třída N95, a třídě FFP3 třída N100. Odpovídající americké třídy jsou ale o něco přísnější než evropské: u N95 se požaduje zachycení 99 procent částic, u N100 99,7 procent částic.

Vzhledem k čínské snaze vydělávat na vývozu materiálu na ochranu proti SARS CoV-2 je užitečné vědět, že i tam mají příslušnou normu, která se jmenuje GB2626-2006. Zkušenosti v několika zemích, kam bylo toto zboží dovezeno, však ukazují, že na jeho kvalitu nelze příliš spoléhat.

Jan A. Novák
Dny teplárenství 700 x 200 px

Napsat komentář