Experimenty odhalují, proč roboti podobní člověku vyvolávají smíšené pocity

Datum 21.09.2020

Androidi nebo roboti podobnými člověku jsou pro lidi často přitažlivější než ti, kteří se podobají strojům – ale jen do určité míry. Mnoho lidí ale pociťuje nepříjemný pocit v reakci na roboty, kteří člověka připomínají až příliš. Pocit spřízněnosti se může rychle změnit na odpudivost při zvyšující se podobmosti robotů s lidmi – je to přechodová zóna známá jako „tajemné údolí“.

Od chvíle, kdy bylo tajemné údolí poprvé popsáno v časopisu Perception, se k jeho vysvětlení vyvinula také hypotéza známá jako teorie vnímání mysli. Je založena na tom, když lidé uvidí robota s rysy podobnými člověku, automaticky k němu přidají i mysl. Rostoucí pocit, že takto myslící stroj vypadá jako my, vede podle této teorie k pocitu strachu.

“Zjistili jsme, že opak je pravdou,” říká Wang Shensheng, první autor nové studie, který pracoval jako postgraduální student na Univerzitě Emory a nedávno získal titul Ph.D. v psychologii. “Nejedná se o první krok přisuzování mysli androidu, ale o další krok ‘odlidštění’ tím, že možná mysl androidů nás může vést do tohoto tajemného údolí.”

Zjištění mají důsledky jak pro konstrukci robotů, tak pro pochopení toho, jak se navzájem vnímáme jako lidé.

„Roboti stále více vstupují do všech našich sociálních oblastí, od vzdělávání až po zdravotnictví,“ říká Wang. „To, jak je vnímáme a spolupracujeme s nimi, je důležité jak z pohledu techniků, tak i psychologů.“

„Základem tohoto výzkumu je otázka, co vnímáme, když se díváme na tvář,“ dodává Philippe Rochat, profesor psychologie na Univerzitě Emory a hlavní autor studie. „Je to pravděpodobně jedna z nejdůležitějších otázek v psychologii. Schopnost vnímat mysl ostatních je základem lidských vztahů.“

Antropomorfizace neboli promítání lidských vlastností na objekty je běžné. „Často například vidíme tváře v oblaku,“ říká Wang. „Také někdy antropomorfizujeme stroje, kterým se snažíme porozumět, jako jsou naše auta nebo počítač.“

Pojmenování vlastního automobilu nebo představa, že mrak je animovaná bytost, však obvykle není spojena s tajemným pocitem, poznamenává Wang. To ho vedlo k hypotéze, že při prohlížení androidu může nastat něco jiného než jen antropomorfizace.

Aby vědci oddělili potenciální role vnímání mysli a odlidštění ve fenoménu tajemného údolí, vědci provedli experimenty zaměřené na časovou dynamiku procesu. Účastníkům byly ukázány tři typy obrazů – lidské tváře, mechanicky vypadající tváře robotů a tváře androidů, které se velmi podobaly lidem – a byli požádáni, aby každý hodnotili jako vnímanou animaci nebo „živost“.

„Celý proces experimentu byl komplikovaný,“ říká Wang. „Naše výsledky ale naznačují, že na první pohled antropomorfizujeme androida, ale během velmi krátké doby v řádech milisekund až sekund zjistíme odchylky a odlidštíme jej. A tento rozdíl vnímané animace pravděpodobně přispívá k tajemnému pocitu.“