Rukavice s exoskeletonovou technologií pomohly pianistovi zase hrát

Datum 20.08.2021

Brazilský pianista João Carlos Martins používá bionické rukavice k hraní na klavír – po dvaceti letech. Foto: João Carlos Martins

Po více než 20 letech si významný brazilský klasický pianista João Carlos Martins mohl konečně znovu zahrát své oblíbené Bachovy sonáty, a to díky pomoci bionických rukavic. Ty vyvinul průmyslový designére Ubiratan Bizarro Costa.

Osmdesátiletý hudebník byl nucen přestat profesionálně hrát na klavír po brutálním přepadení v Bulharsku v roce 1995. Vážné poškození nervů, díky čemuž byla jeho pravá ruka nepoužitelná, pro něj tehdy znamenal konec kariéry. Ačkoli Martins byl schopen přejít na dirigování počátkem roku 2000, tak před dvěmi léty oficiálně odešel do důchodu.

Bez bionických rukavic mohl Martins hrát pomalu jen s palci a, pokud to nebylo příliš bolestivé, s ukazováčky. Costa, který věřil, že pianistův odchod do důchodu nastal příliš brzy, si vzal za úkol navrhnout speciální pár bionických rukavic, které by pomohly Martinsovi znovu získat jeho ztracenou obratnost.

Rukavice byly vyrobeny s exoskeletonovou technologií běžně používanou pro poranění páteře. Fungují tak, že po stisknutí kláves vymrští elektronika v rukavicích Martinsovy prsty nahoru, což mu umožní plynulejší hru. Costa prozradil, že první modely byly vyvinuty ještě předtím, než se vůbec s pianistou setkal, a byly založeny především na fotografiích Martinsových rukou.

Kromě Costy se na podobném výzkumu podílejí také výzkumníci z Georgia Institute of Technology Thad Starner a Caitlyn Seimová. Ti vyvinuli rukavice určené také pro výuku hraní na klavír, které vás magicky dostanou do tempa za pouhou hodinu. Má také naučit nevidomé číst Braillovo písmo za čtyři hodiny, což je proces, který obvykle trvá až čtyři měsíce. Rukavice pracují procesem nazývaným pasivní haptické učení.

Tajemstvím jsou vibrace, které pomáhají mozku nasávat znalosti, i když jim nositel této technologie nevěnuje příliš velkou pozornost. To umožnilo Starnerovi a jeho týmu naučit lidi, jak hrát na klavír za méně než hodinu a číst Braillovo písmo za pouhých pár hodin. Tato technologie je dalším pokrokem podporujícím hudební schopnosti lidí.

Vedle užitečnosti získání další dovednosti nebo koníčku si vědci kladou větší otázky: může vám stejná technologie, která vám pomůže pasivně se učit, také pomoci zotavit se z traumatického poranění mozku?

U lidí, kteří po mozkové mrtvici ztratili většinu pohybu a citlivosti, začíná skutečná nezávislost v rukou. Všechny věci, které považujeme za samozřejmost, jako koupání, oblékání a stravování, vyžadují vysoce specializované pohyby – pohyby, které si všimnete, jen když je obtížné nebo nemožné je provést. Když k tomu přidáme frustraci ze závislosti (na zdravotnických pracovnících, přátelích, rodině a dokonce i na cizích osobách), může si to všechno vyžádat psychologickou a duševní daň nad rámec fyzických omezení.

Stejně jako fiktivní postava Nea v Matrixu, v podání Keanu Reevese, který se jen pár vteřin učí různým jazykům a dovednostem bojových umění, doufají Starner a Seimová, že tento proces rychlého učení přivedou do skutečného světa pomocí těchto speciálních rukavic.

Tyto rukavice při hře hraní na klavír nevyžadují, abyste se na nich aktivně učili nebo pracovali. Místo toho elektronické impulsy vibrují stejně jako tóniny melodie, což posiluje proces učení, který se odehrává zcela na pozadí. Lidé, kteří nikdy nehráli na klavír, mohou pak sebevědomě zahrát jednoduchou melodii, aniž by o tom přemýšleli.

René Pajurek

Dny teplárenství 700 x 200 px

Napsat komentář