Honba za přízrakem páté elementární síly

Datum 23.01.2022

foto: Wordpress

Ještě poměrně nedávno to vypadalo, že fyzika už ví o vesmíru skoro všechno: Einsteinova teorie relativity dokonale vysvětluje makrosvět, zatímco kvantová mechanika objasňuje děje na úrovni subatomových částic. Stačilo tyhle dvě teorie propojit a svět, v němž žijeme, je bezezbytku pochopený. I proto Stephen Hawking tvrdil, že ve vesmíru není místo pro Boha – všechno nasvědčovalo tomu, že fyzika míří k poznání, jak může fungovat i bez něj.

Jenže na pokusech sjednotit kvantovou mechaniku s relativitou si vylámal zuby už Albert Einstein a dodnes neuspěla ani dlouhá řada jeho následovníků, přestože se problémem zabývají největší géniové současnosti. Naopak se čím dál víc ukazuje, že vesmír se teoriemi pozemšťanů odmítá řídit: rozpíná se větší rychlostí než mu přikazují rovnice a na galaxie působí mnohem větší gravitační síla, než může vyvozovat všechna známá hmota ve vesmíru. Dá se to vysvětlit jen dvěma možnými způsoby: buď tady funguje dosud neznámá síla (tzv. temná síla) a neznámá hmota (tzv. temná hmota) – nebo jsou všechny dosavadní teorie chybné nebo aspoň neúplné. Fyzika se tak ocitá v podobné krizi, jaká ji postihla na přelomu 19. a 20. století, kdy začala pronikat do světa subatomových částic odmítajících staré dobré Newtonovy zákony.

To, že by byly dosavadní teorie od základu chybné, připouští jen nepatrná skupinka fyzikálních disidentů, zatímco mainstreamová věda se vydala na lov temné síly a temné energie. Navzdory vynaložení obrovských prostředků ale všechny dosavadní snahy vyzněly přinejmenším rozpačitě. Teď však přátelům temné hmoty a temné energie svitla nová naděje. Má jméno pátá síla.

Až dosud fyzika všechny fyzikální děje ve vesmíru (i to, že hmota vůbec drží pohromadě) vysvětlovali čtyřmi silami: elektromagnetické, se kterou běžně přicházíme do styku, slabé interakci, silné interakci (obě se projevují jen na úrovni subatomových částic) a gravitaci (kterou sice důvěrně známe z vlastní zkušenosti, ale přesto se pořád vzpírá dokonalému vysvětlení). Jde o takzvaný standardní model částicové fyziky. Teď se ale objevila možnost, že existuje ještě pátá síla – a pokud se potvrdí, je naděje, že se s její pomocí podaří objasnit temnou energii a tím možná zachránit dosavadní fyzikální představy o vesmíru.

První zprávy o možném objevu páté základní síly přišly už roku 2016 z maďarského Debrecínu, který si většina lidí spojuje spíš s nezdravými pochoutkami než s částicovou fyzikou. Přesto tam tým vedený Attilou Krasznahorkayem hledat tzv. temné elektrony, které by mohly mít souvislost s hypotetickou temnou hmotou a zaznamenal přitom anomálie při radioaktivním rozpadu izotopu berylia 8. Domnívali se, že jsou na stopě neznámé subatomové částice, ale kalifornský fyzik Jonathan Feng jejich výsledky interpretoval jako možný důkaz existence páté elementární síly.

Další indicie naznačující možnost existence páté síly objevili vědci z pracoviště známého jako Fermilab (Fermi National Accelerator Laboratory), které poblíž Chicaga provozuje Tevatron, jeden z nejvýkonnějších urychlovačů částic na světě. Na jednom z tamních menších urychlovačů fyzikové zkoumají částice známé jako miony v experimentu jménem Muon g-2. Právě při tom zjistili jejich nestandardní chování, které by mohlo naznačovat existenci páté síly.

Miony jsou subatomové částice podobající se elektronům tím, že mají záporný náboj, dokonce dokáží tvořit podivné atomy, v nichž funkci elektronu nahrazují. Díky svému náboji mohou být urychlovány magnetickým polem urychlovačů, ale při tom (velmi zjednodušeně řečeno) současně dochází k dalším jevům, díky kterým “kmitají”. To “kmitání” má určitý parametr zvaný g-faktor, jehož hodnota se pohybuje okolo 2,0023. Vědci se jej snaží  s vysokou přesností měřit – a právě na té přesnosti záleží další osud fyziky. Dvojka před desetinnou čárkou totiž vůbec není důležitá (proto se experiment jmenuje Muon g-2), o to víc ale záleží na tom, jak moc se mění čísla hodně daleko za desetinnou čárkou. Velmi nepatrné rozdíly rozhodují o tom, jestli platí standardní model, nebo jestli opravdu existuje pátá síla.

Analýzy výsledků těchto měření jsou velmi složité a stále probíhají, takže na konečný verdikt si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Pokud se ale existence páté síly potvrdí, bude to pro fyziku znamenat velký otřes, který nejspíš otevře cestu k dalším revolučním poznatkům.

Jan A. Novák

Steinel 700 x 200 px

Komentáře k článku (11)

  1. VESMÍR má jen jedinou elementární sílu – magnetickou, respektive frekvenčně magnetickou. Vše ostatní si fyzici přizpůsobili k obrazu svému (tato zjednodušení si fyzikové vyrábí často, opakováním lži se pak doberou k vylhané pravdě. Lidé s posvátnou úctou nevědoucích civí na kvantovou teorii a neví, že jí chybí základ, na kterém by stála, chybí jí podstata všeho, celého VESMÍRU. Vždyť fyzika nezná ani elementární částice, jako elektron, pozitron, neutrino. Musel jsem se útrpně smát, když jejich otazníky jsou: Kde má ten elektron soustředěn svůj náboj? Kde svoji hmotnost? A mohlo by se pokračovat dál. Dám jednu cennou nápovědu – vše hmotné se prostírá na frekvenci Vesmírného VĚDOMÍ a ta se rovná frekvenci klidového elektronu. Gravitace – je elementární frekvenčně magnetická přitažlivost mezi elementy podstaty všeho v prostoru a “hmotě”. Jak už mnozí zabírají, hmota jako taková není. Vše je jen organizovaným synchronním rejem magnetických vírů. Děkuji za trpělivost – více v knize Tajemství VESMÍRU odhaleno.

    1. Já se útrpně směju, když jsi použil termín frekvence Vesmírného VĚDOMÍ. Když něco takového řekneš, měl bys to umět vysvětlit a dokázat. Ale ty jenom kecáš. Přitom řešení existuje.

  2. Pátá síla je pád(temná hmota i energie se promění místo expanze v sílu setrvačnou stačí jen změnit šipku času) tedy opak velkého třesku až téměř do rychlosti světla(aniž si to uvědomujeme vůči vnějšímu pozorovateli nebo konci či začátku vesmíru jsme jen energií).
    Nejen vesmíru do “černé díry(jiné dimenze) ale všeho baryonové i jiné hmoty(červí mikrodíry které obíhají kvarky a podle určitého vzorce udržují Hhigsův boson) ale i gravitace která je sdružuje až do doby kdy se sloučí a udělají díru do jiné dimenze. Již o tom píši více než 20 let v diskuzích na oslu a některé předpovědi mi už daly za pravdu.

  3. Jediná pravda je, že všechno je jinak, a pokud něco snad není, tak bude. A to je to jediné, nač se lze téměř stoprocentně spolehnout.:-))

  4. Muj manzel mne po sve smrti navstevoval. Vypravel o sve cinnosti v kosmu
    Kazda duse ma narok na urcity prostor, proto, prijde/li jich vice, tak se prostor roztahne.
    Nejde o temne sily?
    Rikaji si Sily a maji urcite povinnosti, napr. pohyb vesmiru, ochrana zeme.
    Chcete/li me poznamky napiste si o ne na adresu minka.drabkova@email.cz

    1. No tak to nejste jediná. Jenže tady jde o to, dokázat takové jevy vysvěttli vědecky a mít z toho třeba i nějaký prospěch. Tzn. neomezené zdroje energie, možnost cestování červími dírami do vzdálených částí galaxie atd.

      Duchařina v tomto bohužel už několik tisícovek let moc platná nebyla. Jinak řečeno, jediná naděje je věda. Ale tím neříkám nic proti duchařině nebo vznešeněji metafyzice, či třeba filozoficky řečeno hermetice.
      Pěkný den 🙂

    2. o temné síly jde, máte mimosmyslové vnímání, což pro duchovní vývoj není ok. nesmíte pouštět k sobě jiné entity, ty vám překryjí vašeho ducha. probudte v sobě svého ducha, to je zdroj a cesta k pravdě…

  5. James Bond napsal:
    23.1.2022 (22:21)
    VESMÍR má jen jedinou elementární sílu – magnetickou, respektive frekvenčně magnetickou…
    Toto tvrzení bude s velkou pravděpodobností mnohem blíže pravdě, než současný
    “standardní model částicové fyziky”, operující se čtyřmi základními fyzikálními silami.
    Ač to bude znít zdánlivě nesmyslně, je nutno vyloučit minimálně dvě z těchto sil : sílu gravitační
    a silnou interakci.
    Einstein vysvětluje gravitaci jako zakřivení časoprostoru a má naprostou pravdu. Ale
    nevysvětluje, co je přímou příčinou tohoto zakřivení. Je to hmota, zprostředkující toto zakři-
    vení v součinnosti s energií vakua, která prostupuje celým vesmírem. Tato energie má různé názvy – energie nulového bodu, kvantová pěna, éter…
    Je to energie tvořená energetickými kvanty, dále skutečně nedělitelnými, z nichž jsou vytvo-
    řeny všechny ostatní částice, ať hmotné či energetické podstaty. Tato zcela základní energe-
    tická kvanta mají rozměr v oblasti Planckova rozměru, tedy někde okolo 1,7 x 10 na mínus
    35. metru.
    Tato energie je v kterémkoliv bodu vesmíru, (v dostatečné vzdálenosti od hmotných těles),
    blízká nule, protože se její toky ve ve všech směrech vzájemně ruší. Umístěme pro představu
    do prostoru hmotnou kouli. Potom tok částic energie vakua bude z kteréhokoliv směru “od”
    hmotné koule, vlivem interakce určitého množství těchto částic s hmotou tělesa, o něco nižší,
    než-li tok částic směrem “k” tělesu hmotné koule. Energetické pole kolem hmotného tělesa
    musí být vždy nižší než v dostatečné vzdálenosti od něho. Umístíme-li do prostoru pro příklad dvě tělesa, tak se vzájemně nebudou “přitahovat” nějakou hypotetickou z nich vychá-
    zející silou, ale budou k sobě “tlačeny” silou způsobenou výše popsanou příčinou. Velikost
    této síly bude vždy záviset jen a pouze na celkové hmotnosti těles, bez ohledu na jejich
    měrnou hmotnost. A to přesně podle Newtonova gravitačního zákona.
    Takto působící GRAVITACE drží pohromadě nejen planetární soustavy, galaxie, kupy a
    nad kupy galaxií, ale i nesmírně kompaktní částice hmoty, jakými jsou jádra atomů nebo ještě
    mnohem kompaktnější, (rozuměj hustší), samotné protony a neutrony.
    A tímto máme vysvětleno , jak skutečně atomy a vůbec veškerá hmota, drží pohromadě.
    A NE jenom jakýmsi pojmem “silná interakce” nebo “gravitační síla”, jejichž principiální působení současná částicová fyzika vysvětlit nedokáže.
    Okamova břitva (snad jsem to jméno napsal správně), ale věřím, že čtenáři porozuměli,
    nejjednodušší vysvětlení problému zpravidla je to správné…

    1. Vcelku srozumitelné osvětlení myšlenky. Jen by mě podrobněji zajímala vaše úvaha o souvislosti mezi vámi předloženým tokem částic energie vakua a energetickým polem, resp. vztahem mezi “hustotou” onoho toku a silou energetického pole. Připadá mi paradoxní, že uvažujete vesmírnou energii v dostatečné vzdálenosti od hmotného tělesa blízkou nule (vysvětleno), přitom tok energetických částic větší směrem k tělesu než od něj a současně říkáte, že energetické pole kolem hmotného tělesa musí být vždy menší, než v dostatečné vzdálenosti od něj.

  6. Pokud se nepodíváme za hranice hmoty a času, budeme mít stále špatné základy, na kterých budujeme svět. Chceme hmotné a časové důkazy, které jsou vnějším projevem vesmíru v čase. Zřejmě to souvisí s hmotným tělem člověka. Světlo má 2 pohledy: vnější část světa časohmotnou a vnitřní část bezčasovou. My budujeme na časohmotných základech – vidíme jedním okem. Hmota a čas vznikly krystalizací vesmíru. Jedině světlo vidí na obě strany. Vlna světla dělá 2 gravitační oblouky na vlnové délce (částicový charakter světla). Zmenšením vlnové délky do záporných hodnot (vnořením do sebe) vzniká částice s klidovou hmotností. Čím větší vnoření, tím větší hmotnost a více vrstev různé hustoty neustále napojené na vesmírnou světočáru. To je můj pohled.

Napsat komentář