Jak je to s katarským plynem pro Evropu? Dodávky ve velkém budou chvíli trvat

Datum 01.03.2022

Foto: Qatar Gas

Tento malý stát Perského zálivu s pouhými 300 000 obyvateli je v centru geopolitiky a globálních trhů s plynem. Ačkoli Katar nyní nemá příliš mnoho volných kapacit, kterými by mohl Evropě pomoci, pokud konflikt naruší dodávku ruského plynu, který zajišťuje 40 % evropské spotřeby, mohl by v budoucnu významně přispět, protože od roku 2025-27 plánuje zvýšit těžbu zkapalněného zemního plynu téměř o dvě třetiny. Jeho nabídka depolitizované bezpečnosti dodávek vypadá pro spotřebitele energie v Evropě i mimo ni, ve světle událostí posledních dnů, lákavěji než kdy jindy. Není jasné, zda se Katar bude geopoliticky angažovat v ukrajinském konfliktu, ačkoli pravděpodobně využije silných vztahů s Ruskem, Ukrajinou a Západem k podpoře deeskalace a dialogu.

Přátelství jak s Ruskem tak i se Západem

Od roku 1995 je katarskou geopolitickou strategií budování rozsáhlých vztahů, které se často zdají být rozporuplné, ale někdy také umožňují hrát jedinečnou užitečnou roli. V Kataru je ústředí Centrálního velitelství Spojených států pro Blízký východ, ale zároveň se tato země těší důvěře Talibanu. To Kataru umožnilo organizovat evakuaci z Kábulu po stažení USA v roce 2021. Přátelí se s oběma soupeřícími palestinskými frakcemi, Fatahem i Hamásem, ale má také efektivní pracovní vztahy s Izraelem, což jí umožnilo opakovaně deeskalovat konflikt na hranicích Gazy a poskytovat energii, bydlení a humanitární pomoc.

Pokud jde o Rusko, s Katarem mají mnoho styčných bodů. Katar a Rusko jsou nejsilnějšími hráči v rámci Fóra zemí vyvážejících plyn – GECF, které na rozdíl od OPEC není takovým ovlivňovatelem trhu. Mimochodem Katar ve sdružení OPEC už není. Opustil jej v roce 2019, aby se soustředil na plyn ve kterém vidí velkou budoucnost. Dalším nepravděpodobným spojením s Ruskem je fotbal, protože Katar bude od listopadu hostit mistrovství světa ve fotbale, stejně jako Rusko v roce 2018, kdy Putin symbolicky předal pořadatelství katarskému emírovi Tamímovi bin Hamad Ál Thánímu. Katarský investiční fond se také stal významným investorem v Rusku, mimo jiné v rámci partnerství s Ruským fondem přímých investic (stejně jako další fondy z Perského zálivu). Katar uskutečnil největší samostatnou investici, když v roce 2016 koupil 19% podíl v ruské ropné společnosti Rosněfť za přibližně 11 miliard dolarů (prostřednictvím komplikovaného nástroje krytého dluhem, ačkoli Katarský investiční fond nakonec v roce 2018 získal přímé vlastnictví akcií). Katar také investoval do druhé největší ruské banky VTB Bank při její primární nabídce akcií v roce 2013 a zůstává druhým největším zahraničním investorem s 0,5% podílem, kde ruská vláda vlastní 92 % akcií (Spojené státy na ni 24. února uvalily sankce) a v roce 2018 koupil 25% podíl v moskevském letišti Vnukovo.

Katar tyto vazby s Ruskem rozvíjí i přesto, že s ním soupeří na trzích s plynem (kde Katar nyní soupeří i se Spojenými státy) a silně s ním nesouhlasí v několika geopolitických otázkách, zejména v Sýrii, kde Katar zůstává nejhorlivějším arabským kritikem režimu prezidenta Bašára Asada. Jak již bylo uvedeno, toto napětí je v katarské diplomacii rysem, nikoliv chybou, a je možné, že Dauhá může v nadcházejících měsících sehrát určitou roli, stejně jako v jiných konfliktech. Svou roli by mohly sehrát i další státy Perského zálivu, které se rovněž rozkládají na pomezí Ruska a Západu, včetně Saúdské Arábie, která společně s Ruskem řídí ropnou politiku (klíčové rozhodnutí o zvýšení produkce má padnout už zítra 2. března na zasedání aliance zemí OPEC+, sdružující země OPEC a země mimo OPEC), a Spojených arabských emirátů, které jsou hlavním obchodním partnerem Ruska v Radě pro spolupráci v Perském zálivu a v současnosti jsou členem Rady bezpečnosti OSN.

Katarská expanze

I když měl Katar už dlouho zmapované obrovské naleziště plynu, s jeho exportem příliš nespěchal. V roce 2011, byla katarská kapacita LNG dosáhla 77 milionů tun ročně, což byla téměř třetina tehdejšího celosvětového objemu. Po pětinásobném nárůstu těžby ze Severního pole, největšího světového ložiska plynu, které je zdrojem většiny katarských dodávek a o které se Katar dělí s Íránem, však panovaly obavy o stabilitu ložisek. Geologické studie nakonec poskytly ujištění, že těžbu lze zvýšit, aniž by došlo k poškození struktury pole, a Katar tak mohl výrazně zvýšit těžbu.

Foto: Qatar Gas

V následujících letech, i když byl trh s plynem zastíněn rychle rostoucí těžbou LNG v Austrálii a Spojených státech, začal Katar vydávat projektové smlouvy, uzavírat smlouvy s kapitálovými partnery a postupně zvyšovat své plány na rozšíření, které nakonec počítají se šesti novými vlaky LNG, které v letech 2025-27 zvýší kapacitu o 48 milionů t/rok. Pro představu, to je asi o 20 % více plynu, než může přepravit pozastavený (nebo možná už i zcela zrušený) ruský plynovod Nord Stream 2, a celkový katarský vývoz se tak zvýší na 126 milionů t/rok, což je srovnatelné s celkovými ruskými dodávkami přes plynovody do Evropy (126 milionů t/rok odpovídá 174 miliardám metrů krychlových plynu, zatímco kapacita Nord Streamu 2 je 55 miliard m3 a ruské plynovody přes Ukrajinu mají kapacitu 40 miliard m3). Tyto plány podpořila revize zásob, oznámená v listopadu 2019, která rozšířila jižní rozsah Severního pole a zdvojnásobila odhad “potvrzených” zásob na 50 bilionů metrů krychlových. Dokonce i konzervativnější a dlouhodobě uváděný údaj o “prokázaných” zásobách udává podíl Kataru z tohoto pole téměř ve stejné výši jako veškerý prokázaný plyn v Evropě a Americe dohromady. Více LNG pod katarskou kontrolou bude pocházet také z terminálu Golden Pass v Texasu, společného podniku s Exxonem, který byl původně vybudován pro dovoz katarského LNG do Spojených států ještě před břidlicovou revolucí, ale od roku 2025 byl změněn tak, aby místo toho vyvážel 16 milionů t/rok.

Velkou neznámou, které Katar v posledních pěti letech čelil, bylo, kde by mohl najít solventní a seriózní zákazníky pro všechen tento dodatečný plyn. Stejně jako Rusko dává Katar přednost prodeji plynu na základě dlouhodobých smluv před spotovým trhem. Zatímco však hledal zákazníky, mnoho dalších projektů LNG po celém světě, včetně Spojených států, bylo zrušeno nebo odloženo kvůli slabým očekáváním trhu, zejména poté, co se spotové ceny LNG v roce 2020 propadly na rekordní minimum pod 2 dolary za milion BTU. Někteří katarští zákazníci se také snažili vyjednat nižší ceny nebo se vykroutit ze smluvních objemů, aby mohli nakupovat spotové náklady za zlomek ceny. Kromě nutnosti zachovat stávající smlouvy a najít odběratele pro expanzi vyprší platnost mnoha stávajících katarských smluv; největší z nich, smlouva s japonskou společností JERA na 5,5 milionu t/rok od roku 1996, nebyla v roce 2021 prodloužena. Těch několik málo nových smluv, které byly podepsány do začátku roku 2021, přišlo s rekordně nízkými cenami, jako například desetiletá smlouva s Pákistánem z února 2021, jejíž cena byla stanovena vůči ceně ropy (pokud bude ropa stát 100 USD za barel, cena LNG bude 10,2 USD za milion BTU). Navzdory všem těmto protivenstvím Katar na expanzi tlačil, protože má jedny z nejnižších výrobních nákladů v odvětví, a tak může být ziskový i při cenách mnohem nižších než ostatní projekty LNG.

Výhledy obchodu s plynem

Záblesk naděje pro trh s plynem přinesla zpráva společnosti BP Energy Outlook 2020, která byla první z hlavních výhledových zpráv po nástupu pandemie koronaviru a první, která ve svém scénáři “business as usual” modelovala klesající poptávku po ropě, ale která přesto viděla prostor pro rostoucí poptávku po LNG. Ve skutečnosti viděla ještě větší poptávku po LNG ve scénáři, v němž dojde k rychlejšímu přechodu na novou energetiku. Důvodem je skutečnost, že plyn uvolňuje na jednotku energie přibližně polovinu oxidu uhličitého než uhlí, a proto pokud svět (zejména Čína) vezme změnu klimatu vážněji, zvýšení spotřeby plynu by mohlo mít smysl. Katar má v tomto ohledu zvláštní výhodu, protože jeho řetězec výroby LNG má ve srovnání s konkurencí nízkou uhlíkovou náročnost a zavázal se ji do roku 2030 dále snížit o 25 % snížením úniků metanu, napájením zařízení solární energií a zachycováním uhlíku (nejagresivnější scénáře nulové produkce do roku 2050, jako je plán Mezinárodní energetické agentury, počítají s prudkým poklesem produkce LNG do roku 2050, ale i kdyby k tomu došlo, katarská produkce s nízkými náklady a nízkou náročností by měla stále najít své odběratele).

Příliv na trhu s plynem se začal obracet v roce 2021 – od září se evropské dovozní ceny pohybovaly v průměru kolem 30 USD za milion Btu (což odpovídá 160 USD za barel ropy), přičemž v polovině prosince došlo ke krátkému nárůstu na dvojnásobek této úrovně. Svou roli v tomto nárůstu sehrál Gazprom, který odmítl prodávat do Evropy další objemy nad rámec pravidelně nasmlouvaných, což stlačilo zásoby. Navíc geopolitická přirážka na plyn existovala již dlouho předtím, než Putin nařídil vstup vojsk na Ukrajinu, vzhledem k obavám z možného narušení dodávek, pokud by Rusko snížilo vývoz, zakázalo ho sankcemi nebo pokud by byly plynovody zablokovány konfliktem. Přispěly však i vnější faktory, neboť celosvětová poptávka po energiích se po pandemii zotavila a na rozdíl od ropného sektoru neexistovalo velké množství nevyužitých kapacit, které by bylo možné rychle uvést do provozu, což bylo umocněno obdobími nepříznivého počasí a výpadky některých dodavatelů. Přesto se s blížícím se koncem zimy na severní polokouli ceny začaly snižovat, jak je to na jaře obvyklé, až na šestiměsíční minimum kolem 24 USD za milion BTU. Avšak poté, co 21. února vstoupila ruská vojska na Donbas a 24. února pak zahájila rozsáhlejší invazi, se evropské ceny plynu téměř zdvojnásobily.

Zdroj: GIINGL, BP, Khalij Economics, *Ruský plyn v plynovodech je většinou v dlouhodobých kontraktech, americký LNG pro další roky zase většinou v krátkodobých nebo spotových kontraktech.

Dodávky plynu pro Evropu

Navzdory krizi zatím ruský plyn do Evropy proudí, ale uzavření plynovodů přes Ukrajinu, které do Evropy dodávají asi čtvrtinu ruského plynu, se zdá být s každým dnem více a více pravděpodobnější. Pokud by k tomu došlo, Katar s tím v krátkodobém horizontu nemůže mnoho udělat vzhledem k přepravní době tankerů s LNG a vzhledem k tomu, že téměř veškerý katarský plyn je již nasmlouván. V roce 2020 bylo pouze 14 % katarského LNG prodáno na základě krátkodobých smluv (smluv s trváním do čtyř let) nebo prostřednictvím spotového prodeje. Naproti tomu 37 % australského, 68 % amerického a 49 % ostatního LNG bylo prodáno na spotovém trhu nebo na základě krátkodobých smluv. Spojené státy a Austrálie prodaly v roce 2020 dohromady pětkrát více spotového nebo krátkodobého LNG než Katar a tento poměr je nyní po spuštění nových amerických terminálů, které zvýšily jeho produkci na téměř 80 milionů t/rok a do konce roku 2022 dosáhne 100 milionů t/rok, mnohem vyšší. Spojené státy tak vlastně právě předstihly Katar a staly se největším světovým producentem LNG. Proto se přes Atlantik plavila rekordní skupina lodí na přepravu LNG, které v lednu poslaly tři čtvrtiny amerického LNG právě do Evropy.

Katarský LNG ale směřuje především do Asie. Částečně je to dáno historickými vazbami na japonské a korejské společnosti, které pomáhaly financovat vývoj stávajících vlaků s LNG. Kromě toho se však v roce 2018 objevil problém, když Evropská komise zahájila antimonopolní šetření katarských smluv a namítala proti standardním “doložkám o místě určení”, které vyžadují, aby kupující plyn sám využíval, a ne dále prodával. Na tyto doložky si stěžovalo i Japonsko a další země, na společném evropském trhu s energií však představují větší problém.

V současné době nemá Katar a vlastně ani celý trh s LNG kapacitu, která by nahradila dovoz ruského plynu do Evropy. Do Evropy tak může odklonit nanejvýš 10 až 15 % svého LNG.

V posledních týdnech se hovoří o tom, že asijští zákazníci by v případě krize mohli udělit mimořádné povolení k přesměrování části svého nasmlouvaného LNG z Kataru (a od dalších dodavatelů) do Evropy. To bylo součástí jednání Biden-Tamim a Spojené státy se v této věci začátkem února obrátily na Japonsko. Tyto plány by mohly být brzy aktivovány, čímž by se obrátila situace po tsunami v roce 2021 a jaderné katastrofě ve Fukušimě, po níž někteří evropští zákazníci povolili Kataru dočasně přesměrovat své dodávky do Japonska, aby kompenzovali jeho odstávku jaderných elektráren. Přesto by množství, které bude pravděpodobně k dispozici, představovalo jen zlomek dodávek na americký spotový trh do Evropy, nemluvě o dovozu z Ruska. V současné době nemá Katar, a vlastně ani celý trh s LNG kapacitu, která by nahradila dovoz ruského plynu do Evropy. Do Evropy tak může odklonit nanejvýš 10 až 15 % svého LNG.

Z dlouhodobějšího hlediska by však Katar mohl hrát klíčovou roli při diverzifikaci dovozu plynu do Evropy, až bude uveden do provozu Golden Pass a rozšíření Severního pole. Významnou událostí je, že Evropská komise zastavila vyšetřování katarských smluv (i když oficiálně popírá, že by důvodem bylo Rusko). Tím byla odstraněna významná překážka a Saad Sherida al-Kaabi, současný ministr energetiky v Kataru, na tiskové konferenci po skončení fóra výslovně zdůraznil, že rozšíření severního pole je určeno pro odběratele v Asii a Evropě. Dříve Katar kladl s plynem důraz téměř výhradně na Asii. Teoreticky by kombinace rozšíření severního pole a Golden Pass mohla nahradit téměř polovinu ruského plynu dodávaného do Evropy.

Americký a katarský LNG by společně mohly zcela nahradit ruský dovoz, pokud Evropa vybuduje dostatek terminálů pro dovoz LNG. Zintenzivnění poptávky v Evropě by však mělo podpořit Katar v tom, aby letos podepsal řadu výhodných dlouhodobých dohod o dodávkách pro svou stávající i budoucí těžbu plynu.

Richard Pappen
zdroj: The Arab Gulf States Institute in Washington, Qatar Tribune

Dny teplárenství 700 x 200 px

Komentáře k článku (1)

  1. Ach vy sny o budoucnosti. Plynovody jsou nejekologictejsi a nejlevnější doprava plynu. Zkapalňování a lodní doprava jsou daleko dražší. Plyn bude a my nebudem. Otázka dne zní “how much?”.

Napsat komentář