
Jaké důkazy potvrzují, že změnu klimatu způsobuje člověk? – seriál Klimatická změna 8/8
21.08.2021V tomto článku si utřídíme fakta z minulých článků a na jednom místě uvedeme řetězec důkaz...
Datum 07.03.2022
Telefon patentovaný Alexandrem Grahamem Bellem v roce 1876. Foto: Národní muzeum americké historie
Už v tak mladém věku vymyslel Alexander Graham Bell něco, co se později stalo základem světové komunikace – telefon. V dnešní době by mohl zářit v žebříčku 30 pod 30, který každoročně sestavuje časopis Forbes o úspěšných mladých lidech, kteří ještě nedosáhli věku 30 let.
Právě dnes je tomu totiž 146 let – kdy si 7. března 1876 – nechal tento přístroj patentovat. Tehdy bylo mladému Alexandru Ballovi pouhých 29 let. Nedlouho poté nabídl telefon telegrafní firmě Western Union za sto tisíc amerických dolarů, která to však odmítla. O dva roky později její prezident řekl, že by za něj rád zaplatil 25 milionů, ale Bell ho už prodat nechtěl.
O prvenství tohoto vynálezu se však dlouhou dobu vedly spory. Téhož dne jako Alexander Bell totiž patentovou přihlášku přinesl i Elisha Gray, který byl s realizací myšlenky patrně dál. Už roku 1871 podal podobnou předběžnou přihlášku (caveat) italský vědec a vynálezce Antonio Meucci, který o ní psal v italském časopise, ale o americký patent nakonec nepožádal, mimo jiné proto, že neuměl anglicky.
Bell, který se narodil ve Skotsku, pracoval v Londýně se svým otcem Melvillem Bellem, jenž vyvinul systém Visible Speech, který se používal k výuce mluvení neslyšících. V 70. letech 19. století se Bellovi přestěhovali do Bostonu ve státě Massachusetts, kde si mladší Bell našel práci jako učitel ve škole pro neslyšící na Pemberton Avenue. Později se oženil s jednou ze svých studentek, Mabel Hubbardovou.
Během svého pobytu v Bostonu se Bell velmi zajímal o možnost přenosu řeči po drátech. Vynález telegrafu Samuela F. B. Morseho z roku 1843 umožnil téměř okamžitou komunikaci mezi dvěma vzdálenými body. Nevýhodou telegrafu však bylo, že stále vyžadoval ruční doručování zpráv mezi telegrafními stanicemi a příjemci a že v jednom okamžiku bylo možné přenášet pouze jednu zprávu. Bell to chtěl vylepšit vytvořením “harmonického telegrafu”, zařízení, které kombinovalo aspekty telegrafu a gramofonu a umožňovalo jednotlivcům hovořit spolu na dálku.
Bell vyvinul první prototyp s pomocí Thomase A. Watsona, zaměstnance bostonské strojírny. V tomto prvním telefonu vyvolávaly zvukové vlny elektrický proud, který měnil svou intenzitu a frekvenci a způsoboval vibrace tenké měkké železné destičky – membrány. Tyto vibrace se magneticky přenášely na další vodič připojený k membráně v jiném, vzdáleném přístroji. Když se membrána rozkmitala, původní zvuk se reprodukoval v uchu přijímacího nástroje. Tři dny po podání patentu přinesl telefon první srozumitelnou zprávu – slavné “Pane Watsone, pojďte sem, potřebuji vás” – od Bella jeho asistentovi.
Nicméně popisy vynálezu v přihláškách nebyly příliš zřetelné a jasné a navíc vzniklo vážné podezření, že jeden z posuzovatelů v patentovém úřadě ukázal Bellovým lidem obě konkurenční přihlášky. Spory o prioritu se táhly více než sto let, až v roce 2002 americký kongres rozhodl, že prvenství patří Meuccimu.
Richard Pappen
zdroj: Wikipedie, History.com
Zajímalo by mě, kdo tedy telefon vlastně vynalezl. Bell vynalezl telefon rozhodnutím soudu. Ve stejný den přihlásil podobný přístroj pan Elisha Grey. Kdo byl první, to se neví. O mnoho let dříve byl patentován “skoro telefon” italským vynálezcem. Jméno si nepamatuji. Bez uhlíkového mikrofonu z Edisonových laborek byl telefon skoro nepoužitelný