Pilot s umělou inteligencí je schopen navigace v přeplněném vzdušném prostoru

Datum 20.08.2022

Foto: Carnegie Mellon University

Mají se piloti a letečtí navigátoři bát o práci? Vědci z Carnegie Mellon University se totiž domnívají, že vyvinuli prvního pilota s umělou inteligencí, který umožňuje autonomním letadlům navigaci v přeplněném vzdušném prostoru.

Umělá inteligence se dokáže bezpečně vyhnout srážkám, předvídat záměry ostatních letadel, sledovat letadla, zkoordinovat se s jejich činností a komunikovat prostřednictvím rádia s piloty a řídícími pracovníky letového provozu. Cílem práce amerických vědců je vyvinout umělou inteligenci tak, aby chování jejich systémů bylo k nerozeznání od chování lidského pilota.

“Věříme, že bychom nakonec mohli projít Turingovým testem,” řekl Jean Oh, docent výzkumu na Institutu robotiky (RI) CMU a člen týmu pilotů s umělou inteligencí, který odkazuje na test schopnosti umělé inteligence projevovat inteligentní chování odpovídající lidskému.

Aby umělá inteligence mohla komunikovat s ostatními letadly stejně jako lidský pilot, používá ke komunikaci s ostatními letadly, ať už pilotovanými, nebo ne, jak vidění, tak přirozený jazyk. Toto chování vede k bezpečné a sociálně kompatibilní navigaci. Vědci dosáhli této implicitní koordinace trénováním umělé inteligence na datech shromážděných na letišti Allegheny County Airport a Pittsburgh-Butler Regional Airport, která zahrnovala schémata letového provozu, snímky letadel a rádiové přenosy.

Umělá inteligence využívá šest kamer a systém počítačového vidění k detekci blízkých letadel podobně jako lidský pilot. Jeho funkce automatického rozpoznávání řeči využívá techniky zpracování přirozeného jazyka k tomu, aby jednak rozuměl příchozím rádiovým zprávám a jednak komunikoval s piloty a řídícími pracovníky letového provozu pomocí řeči.

Pokrok v oblasti autonomních letadel rozšíří možnosti provozu bezpilotních letadel, leteckých taxíků, vrtulníků a dalších letadel – přesun osob a zboží, kontrola infrastruktury, ošetřování polí za účelem ochrany úrody a monitorování pytláctví nebo odlesňování – často bez pilota za řídicími prvky. Tato letadla však budou muset létat ve vzdušném prostoru, který je již nyní přeplněn malými letadly, zdravotnickými vrtulníky a dalšími letadly.

FAA a NASA navrhly rozdělit tento městský vzdušný prostor do pásem nebo koridorů s omezením, kdy, jaký druh a kolik letadel je může využívat. To by výrazně změnilo současné využívání a standardní postupy v tomto vzdušném prostoru a mohlo by vytvořit zácpy v leteckém provozu, které by zabránily kritickým letadlům, jako jsou zdravotnické vrtulníky, dosáhnout cíle.

Zatímco řízení autopilotem je běžné u dopravních letadel a dalších letadel provozovaných ve větších výškách podle pravidel letu podle přístrojů (IFR), vývoj umělé inteligence pro zvládání často přeplněného a pilotem řízeného provozu v nižších výškách provozovaného podle pravidel letu za viditelnosti (VFR) je pro letecký průmysl výzvou. Umělá inteligence z Carnegie Mellon University je navržena tak, aby plynule spolupracovala s letadly ve vzdušném prostoru VFR.

“Jedná se o prvního pilota s umělou inteligencí, který funguje v současném vzdušném prostoru,” uvedl Sebastian Scherer, docent výzkumu v RI a člen týmu. “Nevidím, že by se tento vzdušný prostor pro bezpilotní letadla změnil. Bezpilotní letadla se budou muset změnit kvůli vzdušnému prostoru.”

Tým zatím nevyzkoušel pilota s umělou inteligencí na skutečných letadlech, ale na letových simulátorech si vedl dobře. K testování umělé inteligence tým nastavuje dva letové simulátory. Jeden je řízen umělou inteligencí, druhý člověkem. Oba se pohybují ve stejném vzdušném prostoru. Umělá inteligence dokáže bezpečně navigovat kolem pilotovaného letadla, i když člověk za řízením není zkušený pilot.

Z komerčního hlediska by umělá inteligence mohla pomáhat autonomním letadlům doručovat zásilky a převážet cestující. Doručovací drony a letecké taxíky by v ideálním případě nepracovaly s pilotem, aby se ušetřila jejich hmotnost a aby byly izolovány od nedostatku pilotů, píše se ve zprávě na webu Carnegie Mellon University.

Richard Pappen
zdroj: Carnegie Mellon University

Stego 700 x 200 px

Napsat komentář