Impossible Metals předvádí svého robota pro citlivou těžbu kovů na mořském dně

Datum 08.12.2022

Kamery a systémy umělé inteligence se snaží identifikovat hrudky s viditelnými formami života, aby mohly být ponechány na pokoji. Foto: Impossible Metals

Zelená ekonomika nutně potřebuje obrovské množství kovů pro baterie a ty se nacházejí přímo na dně hlubokého oceánu. Společnost Impossible Metals navrhla zařízení k jejich získávání, které má mít malý dopad na mořské dno.

Již desítky let víme, že kovy vhodné pro baterie, jako je měď, mangan, kobalt a nikl, doslova leží na mořském dně v hlubinách oceánu, v obřích polích polymetalických konkrecí, které vypadají jako kameny, ne větší než brambory. Předpokládá se, že tyto konkrece vznikají díky řadě nejpomalejších geologických procesů, které věda zná, včetně srážení kovů z mořské vody za přítomnosti vysokého množství kyslíku.

Lidstvo tyto kovy nutně potřebuje, protože se snaží odklonit se od fosilních paliv a postupně přecházet k čistším formám energie, které nám dávají větší šanci na dlouhodobé přežití. Pozemské zdroje ne vždy vystačují a v některých případech je jejich těžba poměrně ožehavá z hlediska přístupnosti v problematických zemích. Existuje mnoho společností, které vyvíjejí plány na těžbu na mořském dně a tvrdí, že sběr těchto hornin je lepší způsob, jak dodat tyto kovy do roztáčející se zelené ekonomiky, než je těžit na zemském povrchu.

Hlubokomořská těžba je však nejen technicky obtížná, ale i velmi kontroverzní. Mořské dno je gigantickým biomem, jedním z mála na planetě, který zůstává z velké části nedotčen lidstvem. Dřívější návrhy na těžbu na mořském dně obvykle zahrnovaly bagrování nebo vysávání oblastí spojené s nasáváním hornin spolu se vším ostatním.

Tento přístup byl v roce 1989 testován z hlediska dopadů na životní prostředí. V rámci experimentu DISCOL byl vyčištěn kanál o šířce 8 m uprostřed části Tichého oceánu o rozloze 11 km². Život na tomto kousku mořského dna se již nikdy neobnovil a test také odhalil, že sedimenty vykopané strojem podobným bagru se usadí zpět na mořském dně a zadusí mořský život v potenciálně obrovském okruhu táhnoucím se tisíce mil kolem těžební zóny.

Pokud se tedy těžba na mořském dně provádí nezodpovědně, je téměř jisté, že dojde k masovému vymírání bezpočtu druhů, které věda dosud nezná. I když se bude provádět bez bagrování, bude mít fatální následky pro druhy, pro které jsou polymetalické konkrece domovem.

Tým Impossible Metals se svým zkušebním prototypem Eureka. Foto: Impossible Metals

Nový rodící se průmysl těžby na mořském dně projevil mnohem větší ohleduplnost k těmto dopadům na životní prostředí než kterýkoli průmysl před ním. Pod správou Mezinárodního úřadu OSN pro mořské dno (ISA), který má na starosti ochranu i využívání mořského dna, bylo uděleno jen několik licencí na průzkum a zatím žádné povolení ke komerční těžbě.

Společnost Impossible Metals se snaží najít způsob, jak těžit polymetalické mořské hrudky s co nejmenším dopadem na okolní biosféru. Tato severoamerická společnost vyvinula robotický sběrač, který se vznáší v blízkosti mořského dna, aniž by se po něm skutečně pohyboval, kamerovým viděním vyhledává správné druhy konkrecí, pomocí umělé inteligence určuje, které z nich mají viditelné známky života, ty ponechává na pokoji a zbytek opatrně vytahuje z hladiny malými drapáky. Je navržen tak, aby mohl pracovat v hloubkách pod 5 km, nasazuje se z lodi na hladině a potápí se, dokud není přímo nad mořským dnem.

Eureka 1 – ověřovací prototyp konceptu velmi šetrného způsobu získávání životně důležitých kovů ze dna oceánů. Foto: Impossible Metals

Společnost nyní předvedla koncept, kde v hloubce přibližně 25 m otestovala prototyp autonomního podvodního zařízení Eureka 1 o velikosti ledničky. To identifikovalo a uchopilo příslušné kameny a vyneslo je na hladinu.

Společnost Impossible Metals plánuje, že své roboty vyvine a připraví k nasazení ve velkém počtu do roku 2026, ačkoli jakákoli skutečná těžba bude pravděpodobně záviset na schválení ISA. Tento druh těžby nevyhnutelně naruší hlubokomořský ekosystém a zabije některé mořské živočichy, ale zatím je těžké si představit, jak by bylo možné dostat tyto kovy na povrch opatrnějším a zodpovědnějším způsobem než tímto.

Milan Matějíček
zdroj: Impossible Metals

Stego 700 x 200 px

Napsat komentář