Co je termobarická bomba, odkud se vzala a kdo tyto zbraně má?

Datum 05.10.2024

Foto: Wikipedia/Wikimedia CC-BY-SA-4.0

Za objevem termobarických zbraní stály původně důlní exploze způsobené smísením uhelného prachu se vzduchem. Na počátku se experimentovalo také s plyny jako metan, propan nebo butan. Konečným řešením byla práškovitá směs průmyslové trhaviny typu amonal (NH4NO3 smísená s hliníkovým prachem).

Tyto bomby byly v minulosti často využívány i Spojenými státy, které je používaly na území Afghánistánu proti Tálibánu. Tam byly použity pumy MOAB, které se osvědčily v dobývání horských krytů jejich bojovníků. MOAB bomby byly ideální a efektivní volbou pro útoky na bunkry a podzemní kryty, protože se jejich účinek v uzavřených prostorech ještě umocňuje. V roce 2017 je Američané znovu použili v Iráku v bojích proti Islámskému státu. MOAB je zkratkou Mother Of All Bombs – Matka všech bomb. Daleko dříve však termobarické bomby byly použity v průběhu 2. světové války nacistickým Německem.

Rusové mají termobarickou pumu, oficiálně označovanou jako ODAB-9000, která je považována za nejsilnější zbraň po jaderných hlavicích a podle nejnovějších zpráv je použili tento týden v ukrajinském Vovčansku. Mělo jít právě o tuto devítitunovou pumu ODAB-9000, kterou Rusové představili v roce 2007 a která měla být odpovědí právě na americkou MOAB. Konstrukčně vzešla z menší verze ODAB-500 (viz úvodní obrázek).

Měrná energie (J/kg) běžných výbušnin je řádově menší, než energie uhlovodíkových paliv. Termobarické zbraně (TBX, EBX) jsou výbušniny/nálože využívající exploze k vymrštění hořících pevných částeček do okolí explozi. V praxi je toto realizováno smícháním samotných palivových částeček s klasickou výbušninou, popř. kontejner s prachovými částečkami obklopuje klasickou nálož.

Kromě Američanů a Rusů mají tyto zbraně ve svém arzenálu Irák a Izrael – oba od r. 1990; pak Španělsko, Čína, Brazílie, Velká Británie, Indie, Srbsko (ti mají termobarický ruční granát TG-1) a samozřejmě i Ukrajina. Ukrajinská armáda používá ruční termobarické granáty RGT-27S, které lze kombinovat s granátometem RPV-16. Tyto termobarické granáty vytvářejí dvousekundový ohnivý mrak o objemu nejméně 13 m³, uvnitř kterého teplota dosahuje 2 500 stupňů.

Byť se jedná o relativně malý granát, tato teplota umožňuje nejen zničení nepřítele, ale tyto termobarické granáty jsou schopny vyřadit i lehce obrněná vozidla. V posledních měsících války začala ukrajinská armáda k úderům na ruské pozice používat bezpilotní letouny s termobarickými výbušninami.

Petr Dvořák
zdroj: Wikipedie

Stego 700 x 200 px

Napsat komentář