
Jak funguje skleníkový efekt a které plyny jej způsobují – seriál Klimatická změna 2/8
09.07.2021V tomto článku si více popíšeme fyziku skleníkového efektu. Podíváme se na to, jaké skleníkové ...
Příští 5. ročník jednodenní kontraktační výstavy Volty EXPO bude 27. května 2026 (středa) na PVA Expo v Praze Letňanech. Zde je přihláška pro vystavovatele a registrace pro návštěvníky.
Datum 03.11.2024
Foto: Unsplash
V nové studii vědci z MIT analyzovali měření ze všech dostupných monitorovacích stanic na severní polokouli a zjistili, že koncentrace rtuti v atmosféře se mezi lety 2005 a 2020 snížily přibližně o 10 %. Za nejpravděpodobnější příčinou označili pokles emisí rtuti z lidské činnosti. Tyto nové výsledky by mohly pomoci informovat vědce snažící se o vyhodnocení modelů znečištění a o hlubší pochopení toho, co ovlivňuje globální koncentrace rtuti v atmosféře.
Největším znečišťovatelem životního prostředí rtutí je těžba zlata v malém rozsahu. Ta zahrnuje používání rtuti k získávání zlata z půdy a často se provádí v odlehlých částech rozvojových zemí, což ztěžuje odhad množství použité rtuti. Takováto těžba zlata v malém měřítku se podílí na emisích způsobených lidskou činností přibližně 40 %.
Modelování emisí rtuti je obzvláště složité a ne vždy přesně vypovídající trend. Rtuť je totiž jediný kov, který je při pokojové teplotě v kapalném stavu, takže má jedinečné vlastnosti. Navíc rtuť, která byla z atmosféry odstraněna propady, jako je oceán nebo pevnina, může být později znovu emitována zpět do ovzduší, takže je čím dál obtížnější určit primární zdroje emisí.
Zároveň je rtuť obtížněji zkoumatelná v laboratorních podmínkách než mnoho jiných látek znečišťujících ovzduší, zejména kvůli její toxicitě, takže vědci mají omezené znalosti o všech chemických reakcích, kterým může rtuť podléhat. Ve srovnání s jinými znečišťujícími plyny, jako je metan a oxid dusný, existuje také mnohem menší síť monitorovacích stanic pro rtuť.
Výzkumníci shromáždili údaje z 51 stanic na severní polokouli. Pomocí statistických technik shromáždili údaje z blízkých stanic, což jim pomohlo překonat mezery v údajích a vyhodnotit regionální trendy. Kombinací údajů z 11 regionů jejich analýza ukázala, že koncentrace rtuti v atmosféře na severní polokouli se mezi lety 2005 a 2020 snížila přibližně o 10 %.
Vědci z MIT mají na pokles rtuti v atmosféře několik hypotéz o kterých se zmiňují ve své zprávě. Jedna z nich je možná existence nějakého environmentálního pohlcovače, který odstraňuje z atmosféry více rtuti, než se dosud předpokládalo. Jejich modely totiž možnost existence neznámého pohlcovače takového rozsahu připouštějí.
Rtuť je silný neurotoxin a snižování jeho emisí je v zájmu všech zemí. To byl také důvod k tomu, že v roce 2013 byla podepsána Minamatská úmluva o rtuti, jejímž cílem je omezit emise rtuti, který se do ovzduší dostává ze zdrojů, jako jsou uhelné elektrárny a těžba zlata v malém měřítku, obojí samozřejmě způsobené jen lidskou činností.
Petr Dvořák
zdroj: MIT