
Mozek se organizuje sám, vědci proto učí stejnému principu i umělou inteligenci
24.10.2026Učení umělé inteligence a biologického lidského mozku má společný základ: v obou případech se mění s…
Datum 16.10.2026
Hmatový senzor namontovaný na robotu, který sbírá data v Braillově písmu. Foto: Tianyi Liu / University of Bristol
Vědci propojili miniaturní shluky lidských nervových buněk s umělým hmatovým senzorem a ukázali, že živé neurony dokážou zpracovávat informace odpovídající písmenům Braillova písma. Výsledky výzkumu zveřejněného 16. října v odborném časopise Frontiers in Artificial Intelligence naznačují, že biologické nervové sítě by jednou mohly doplnit běžné počítačové čipy a přispět k energeticky úspornějšímu zpracování informací.
Použité mozkové organoidy měří podle článku zveřejněného na webu Bristolské univerzity. méně než jeden milimetr a obsahují přibližně 10 000 neuronů spolu s dalšími podpůrnými buňkami. Nejde o plnohodnotné miniaturní mozky, ale o laboratorně vypěstované nervové tkáně, které se propojují a vykazují elektrickou aktivitu. Vědci je umístili na soustavu elektrod, pomocí níž jim předávali elektrické signály odvozené z hmatových vzorů jednotlivých písmen Braillovy abecedy.
Následně analyzovali reakce neuronových sítí pomocí jednoduchého algoritmu strojového učení. Jeden organoid umožnil správně určit odpovídající písmeno v 61 procentech případů. Při kombinaci výstupů ze tří organoidů úspěšnost vzrostla na 83 procent. Více organoidů si navíc lépe poradilo s rozpoznáváním signálů zatížených uměle vytvořeným šumem než samotný počítačový algoritmus bez biologického zpracování.
Proč kombinace několika organoidů funguje lépe, zatím není jasné. Jejich odlišné propojení a elektrická aktivita mohou poskytovat vzájemně se doplňující informace. Právě tato variabilita však může komplikovat vytvoření spolehlivého a standardizovaného systému.
Výzkum zatím neprokázal, že by se organoidy úlohu postupně učily nebo měnily své chování na základě zkušeností. Dalším krokem má být zpracování složitějších hmatových vjemů, například textur a hran, a propojení systému se zpětnou vazbou. Teprve tak bude možné zkoumat, zda se živé neuronové sítě dokážou skutečně adaptovat.
Petr Dvořák
zdroj: University of Bristol