Fotovoltaika v zajetí politiků aneb Jak to vše začalo a proč tolik platíme?

Datum 01.10.2021

Foto: René Pajurek

Truchlivá politická realita České republiky dává mimo jiné vzniknout i neologismům, což jsou slova, která v reakci na nové podmínky dostávají nový význam. A tak tu kromě tunelů (nikoliv ve smyslu podzemních děl), viróz (ve smyslu prezidentských alkoholických indispozic) a mnoha dalších, máme i solární barony. Což nejsou muži modré krve opalující se na slunci, ale dokonalá ilustrace toho, jak se i původně dobrá myšlenka dokáže v českých podmínkách proměnit ve zlodějnu, na kterou bude doplácet ještě několik dalších generací.

Málokdo asi pochybuje, že zásoby fosilních paliv nejsou neomezené, že litr benzínu za dvě koruny už nikdy nebude a že tedy hledat nové a trvale obnovitelné zdroje energie je dobrá věc. Trochu už by se dalo polemizovat s tvrzením, že každá nová věc potřebuje státní podporu, protože celá řada oborů se rozjela i bez ní (a některé dokonce státu navzdory) – ale budiž: na předpokladu, že dotace do energie ze slunce podpoří zájem, zájem podpoří výrobu technologií i jejich inovace a v konečném důsledku tu bude levná, čistá a udržitelná energie, také něco je. Alespoň teoreticky.

Praxe ovšem ukázala, že ve zdejších podmínkách stále platí “šedá je každá teorie, zatímco strom života se zelená”. Přičemž je slabou útěchou, že v tom nejsme sami: bruselské představy, že pokrok lze řídit dotacemi nařízenými od úřednických stolů jinde přinesl příběhy ještě neuvěřitelnější. Například ve Španělsku se solárním baronům vyplatilo prodávat dotovanou elektřinu vyráběnou tak, že na panely v noci svítili levným proudem ze sítě…

V České republice se alternativní zdroje různými cestami dotovaly už dřív, ale pohádka o solárních baronech začíná až okolo roku 2004. Tehdy se v parlamentu rozjela debata o podobě zákona, který by podpořil výrobu energie z alternativních zdrojů ještě víc. Navzdory obecnému přesvědčení u toho tenkrát ještě nebyli Zelení – alespoň ne přímo, protože ti u voleb roku 2002 propadli. O zákonech tedy rozhodovala ČSSD, ODS, KSČM a koalice čtyř malých stran z nichž nejvýznamnější byla KDU-ČSL. Zelení ale přesto v připravovaném zákoně prsty měli nepřímo, protože pozdější šéf strany Zelených a zastánce alternativních zdrojů Martin Bursík byl v letech 2002 až 2005 poradcem ministra životního prostředí Libora Ambrozka (KDU-ČSL).

Zákon č. 180/2005 Sb. byl hotový následujícího roku a stanovil, že provozovatelé musí mít po dobu 20 let zajištěný výkup energie za pevnou cenu, která umožní návratnost investic do 15 let. Výkupní cena se zvedla ze 2 Kč/kWh na 15 Kč/kWh. Při hlasování prosadila Iva Šedivá (ČSSD) do zákona omezení, podle kterého se směly výkupní ceny snižovat nanejvýš o 5 procent za rok. Proti zákonu se postavila pouze ODS (a prezident Klaus), takže celkem hladce prošel.

Ale v následujících letech náklady na solární elektrárny poklesly, zatímce výkupní cena zůstávala vysoká a označení “baron” začalo dávat smysl. Přesto stát v podobě dalších vlád a parlamentů reagoval nedostatečně a opožděně – konkrétně až zákonem č. 165/2012 Sb. To ovšem neznamená, že stát nemusel svým předchozím závazkům dostát: fotovoltaické instalace postavené do roku 2010 měly vysokou výkupní cenu i nadále zajištěnou. Podporu defiitivně zastavila až novela z roku 2013, ovšem pouze pro instalace uvedené do provozu do 1. ledna 2014. Nechybí proto ani podezření, že za průtahy mohli politikové zatažení do solárního boomu. Odhaduje se, že odběratele elektřiny politický tanec okolo fotovoltaiky přijde řádově na desítky až stovky miliard korun.

Na situaci se podepsaly také direktivy EU požadující vysoký podíl obnovitelných zdrojů, například nařízení známé jako 20/20/20 – 20 procent alternativní energie do roku 2020. Vykazovaly znaky budovatelských úsilí známých z jiných režimů: dosažení cíle vyhlášeného politiky bez ohledu na náklady a další negativní dopady. Navzdory kontroverzním výsledkům EU v této politice nejen pokračuje, ale ještě přitvrzuje – v posledních letech pod záminkou, že chce zachránit lidstvo před klimatickou katastrofou (přestože existuje řada argumentů, které možnosti Unie ovlivnit klima spolehlivě vyvracejí). Vše nasvědčuje tomu, že zelená politika Bruselu vede EU k ekonomickému úpadku, ne-li krachu.

Výsledkem je celkem pochopitelný odpor veřejnosti vůči fotovoltaice, bylo by ovšem chybou s vaničkou vylévat i dítě. Výroba elektřiny ze slunce opravdu může být efektivní a čistý zdroj, ovšem musí být splněno několik předpokladů: nebude zabírat zemědělskou půdu, objeví se trvanlivější a levnější panely s vyšší účinností, bude vyřešená ekonomicky a ekologicky přijatelná akumulace produkce – a hlavně: nebudou se do toho plést politikové.

Jan A. Novák
zdroj: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR