Energetická burza – prokletí nebo šance?

Datum 12.06.2022

Foto: Federico Beccari, Unsplash

Dramaticky rostoucí ceny energie vzbuzují kritiku a někteří lidé za neradostnou situaci viní takzvanou evropskou energetickou burzu sídlící v zahraničí. Zdaleka to nejsou jenom laici; v tomto duchu se do médií ozývají i některé organizace, které mají k energiím a nebo obchodování s nimi blízko. Například předsedkyně spolku pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín Ivana Kerlesová pro MF Dnes řekla, že by se měl ČEZ z obchodování na této burze pracující v německém Lipsku zcela vyvázat, nebo tam aspoň posílat jen elektrickou energii, která není potřeba v České republice.

K odpovědnému posouzení toho, jestli je to výhodné, nebo dokonce vůbec možné, je ale ze všeho nejdřív nutné vysvětlit, co to energetická burza je, k čemu slouží a jak pracuje. Lipská energetická burza se oficiálně jmenuje European Energy Exchange (EEX) a – jak už bylo řečeno – sídlí v Lipsku. Je součástí skupiny Deutsche Börse Group a kromě elektřiny obchoduje i s dalšími komoditami a nikoliv jen energetickými; kromě elektřiny a zemního plynu se tu “hraje” nejen o zemědělské produkty, kovy atd., ale například i o přepravní kapacity. Působí na 17 místech po celém světě a pracuje jako každá jiná burza. Zjednodušeně řečeno: ceny na ní se pohybují podle nabídky a poptávky. A protože energie patří mezi komodity, které jde obchodovat mezinárodně (energetické soustavy jsou v rámci Evropy propojené), nabízí burza obchodníkům s těmito produkty najít potřebné informace na jednom místě a reagovat na ně.

Energetická burza tedy není (jak si mnozí laici představují) nástroj diktující ceny, ale naopak jde o běžnou tržní instituci umožňující svobodný obchod s komoditami, včetně elektrické energie. Pokud tedy jsou současné ceny z pohledu spotřebitele vysoké, burza je v tom prakticky nevinně, protože je v této výši velcí producenti na burze nabízejí a velcí odběratelé (včetně distribučních společností) jsou ochotní zaplatit. Díky tomuto mechanismu se v nabídce a poptávce stírají extrémy a skutečné ceny se (opět zjednodušeně řečeno) pohybují někde okolo průměru. A právě díky mechanismu burzy mohly skončit ceny energie diktované státy (státní monopol) a mohl existovat volný trh.

Faktory skutečně ovlivňující ceny energií (včetně těch současných, které pochopitelně nevzbuzují nadšení) tedy burza neurčuje, ale svým způsobem spíš zprostředkovává. Jsou někde jinde a je jich mnoho – a právě proto je pro laika jednodušší vidět problém tady, než pátrat po těch skutečných. Pojďme si vyjmenovat aspoň některé.

Samozřejmě to jsou na prvním místě náklady na výrobu; nejen na paliva, jako je uhlí nebo plyn, palivové články jaderných elektráren a podobně, ale i na stavbu a údržbu výrobních kapacit. To by bylo v pořádku, ale co už v pořádku moc není, jsou zásahy evropské politiky. Ta se ocitla ve vleku skupin, které věří (nebo spíš finančně a mocensky profitují) na víře v to, že spalování fosilních paliv způsobí klimatickou katastrofu. A tak vlády zavedly trh s emisními povolenkami, které uměle zvyšují cenu klasických zdrojů a navíc s nimi začali “obchodovat” spekulanti. Vlády také podporují (dotují) výkup energie z alternativních zdrojů (fotovoltaických, větrných atd.). Jenže alternativní zdroje fungují ne podle toho, jak energii potřebujeme, ale jak si usmyslí počasí. To všechno ceny deformuje zcela netržními mechanismy, samozřejmě směrem vzhůru.

Už dlouho před vypuknutím války na Ukrajině také hrály čím dál větší roli mocenské ambice Ruska. Kupodivu nikomu v Německu nepřišlo divné, že Rusové skoupili jejich zásobníky zemního plynu a že už nějaký čas plyn z těchto zásobníků proudil opačným směrem, než bývá zvykem. Přitom cenový dopad těchto manipulací ještě není nic proti tomu, co s cenami udělá hledání náhrady za ruské zdroje. Mimochodem, nejedná se jen o plyn a ropu: palivové články pro české jaderné elektrárny jsou také ruské a najít za ně náhradu nebude z několika důvodů rychlé ani jednoduché.

Takže ohledně burzy nejde o to, že není možné vystoupit, protože účast byla nějak nařízená, nebo se k ní státy dlouhodobě zavázaly nějakou smlouvou, ale především proto, že účast je pro výrobce výhodná. Existence mezinárodního trhu energiemi a přes-hraniční předávání je z mnoha důvodů lepší, než ostrovní systém omezený na jedinou zemi, například kvůli řešení výpadků nebo momentálního nedostatku či přebytku.

Také “výhodná” státem nařízená nízká cena energií, ve skutečnosti tak výhodná zase není. Vystoupením ze systému mezinárodní výměny by totiž stát musel výrobcům náklady na výrobu zaplatit – a tedy vzít peníze z jiných prostředků. Tak to například dělá Slovensko. Zákazníci tak sice budou mít zastropovanou cenu energií, zaplatí si to ale jinak. Skutečné cesty k přijatelným cenám energií tedy vedou jinudy. Především přes odstranění deformací způsobovaných klimatickým náboženstvím. Dále pak vrácení aplikace alternativních zdrojů do přirozených tržních kolejí. V neposlední řadě i investicemi do výzkumu – nejen zdrojů, ale i metod skladování energie.

Jan A. Novák

Steinel 700 x 200 px

Komentáře k článku (6)

  1. Chybí mi tam informace o tom jak státy dotovali a dotují zdroje energie z jaderných elektráren, také tu chybí srovnání daní, že v ČR je tvrdě zdaněno vše co je s OZE, ale jaderné elektrarny neodvadi dane a neplati dan z pozemku, navic dostava skryte podporu ze statniho rozpoctu formou velice levnych úvěrů. No a to nejduležitejsi kdo profituje z vysokych cen, no uhlobaroni a teplarnici – energeticka ceska mafie!

  2. Výrobní cena je úplné prťavoučké nic, oproti emisním povolenkám, poplatku na obnovitelné zdroje a zisku obchodníků.
    Nehorázná cena elektřiny v Evropě je způsobena jednak grýndýlem, jednak německou výrobou elektřiny v plynových elektrárnách. A bude se zvyšovat a zvyšovat, Rusko nakonec plyn utne a náhrada není. Z toho není pro nás úniku kromě odchodu z burzy, vytvoření národního dostributora a zastropování ceny. Jeden tarif pro všechny tuzemské odběratele, prodej ne přes evropskou burzu, ale od místních výrobců přímo místním distributorům za 2 kačky /kW, to pokryje výrobní cenu a emisní povolenku a místním zákazníkům na 3,50Kč/kW, to celé na 10 let a je to. Elektřina už více nesmí být předmětem kšeftaření, nehorázného obohacování na jedné straně kšeftařů a zbídačování na straně zákazníků. Je to stejně základní potřeba jako jídlo, voda a vzduch.

  3. Současný stav ekonomiky ukazuje jak zoufale špatný byl náš vstup do EU. Zahraniční firmy za hubičku postavily své fabriky na našem území a veškerý zisk z výroby – dividendy – posílají domů – 300 mld ročně. Na “burze” nakupují obchodníci elektřinu za jakoukoliv cenu, je jim to zcela jedno, protože infrastruktura je na elektřině postavená a spotřebitelé nemají jinou možnost než elektřinu koupit za vnucenou cenu. Zavedení burzy vysaje z ČR poslední peníze, které tady ještě po odvedení veškerých firemních zisků zůstanou, tj. peníze, které firmy vyplácejí zaměstnancům. Nůžky mezi Německem a ČR se budou trvale rozevírat. Pamatujte: ČR bude vždy jen tak bohatá, jak to Německo dovolí.

  4. Takže co? Skutečná fyzická nabídka a poptávka je asi pořád více méně stejná. A cena na burze se enormně zvyšuje. A burza za to prý nemůže. Já myslím, že právě burza je ideálním nástrojem pro zvyšování cen ze strany spekulantů.

  5. Neskonale kdydy. Vyrobni cenu energii si zaplati zakaznik. ALE JEN VYROBNI. Zadne extra zisky.

Napsat komentář