Moravcův paradox – matematika je pro AI snadná, úklid domu už ne

Datum 04.05.2024

Zdroj: Freepik

Umělá inteligence využívající obrovské množství dat a sofistikované algoritmy, mimo jiné hluboké neuronové sítě a statistické strojové učení mají hluboký a transformační dopad na náš každodenní život, protože pronikají do všech oblastí od energetiky přes dopravu, finance až po zdravotnictví.

Jedním ze společných rysů těchto výkonných algoritmů je to, že ke své práci využívají sofistikovanou matematiku. Všechny tyto matematické procesy jsou nad běžné lidské schopnosti. Právě v tom spočívá kouzlo systémů AI/ML, což je zkratka pro umělou inteligenci (AI) a strojové učení (ML). Tyto systémy ve spojení s velkým množstvím nezpracovaných dat mohou automatizovat úlohu složitého matematického uvažování. Naprogramujeme je na rutinní činnosti, které my lidé běžně děláme, nebo je přimějeme, aby se učily samy tím, že jim dodáme natrénovaná data, aby určily lepší způsoby, jak daných cílů dosáhnout (např. strojové učení)

V 80. letech minulého století známý futurolog a spisovatel Hans Moravec spolu se skupinou vědců v oblasti umělé inteligence objevili něco fascinujícího. Zjistili, že je snadné naučit počítače dělat věci, které se lidem zdají těžké, ale bylo opravdu těžké naučit je dělat věci, nad kterými lidé ani dvakrát nepřemýšlejí, jako je rozpoznávání obličejů, vnímání, pohyblivost atd. Toto zjištění se stalo známým jako Moravcův paradox a je to jeden z klíčových konceptů pro pochopení stavu umělé inteligence.

A právě Hans Moravec položil základy tohoto paradoxu, proto se mu říká Moravcův paradox, a za jedno z možných vysvětlení považuje evoluci. Ve své knize Mind Children (Děti mysli) se domnívá, že tento jev – učení počítačů těžkým věcem je snadné a učení snadných věcí je těžké – je způsoben tím, že stroje jsou imunní vůči tlaku Darwinova přirozeného výběru.

Jednoduché věci, jako je chůze, rozpoznávání barev a obličejů, schopnost manipulace rukou a další základní schopnosti, byly zakořeněny během dlouhého a náročného procesu přirozeného výběru a evoluce. Tyto schopnosti, které máme díky našemu několik desítek tisíc let dlouhému vývinu, jsou většinou nevědomé a přicházejí k nám bez jakéhokoli přemýšlení.

Pokud se jedná o matematické úvažování a rychlou orientaci v obrovském množtví dat, tam jsou počítače metodičtější a pracuji přesně podle nastaveného programu; a hlavně to narozdíl od člověka dokáží dělat nepřetržitě a bezchybně. To jim umožnilo být velmi efektivní třeba v úkolech, které vyžadují opakované provádění příkazů a staly se tak velmi efektivními při řešení logických úloh a pro člověka jsou obtížněji řešitelné.

Zvládnutí takovýchto úloh jistě učinilo počítače v mnoha ohledech lepšími než lidi, ale zaostává v přízemnějších věcech, které lidé vykonávají každý den. Kdyby zvládaly i je, tak už tady nehovoříme jen o Umělé inteligenci (AI), ale o Obecné umělé inteligenci (AGI) – první přiblížení se člověk by tak bylo zcela zásadním převratem v naší evoluci. A to nejen v relativně krátké evoluci člověka (vzhledem ke stáří Země), ale v evoluci jako takové – od počátků jednobuněčných organismů, kdy se smyslové a vjemové funkce vyvíjely miliony let pokusů a omylů.

Petr Dvořák
zdroj: Science ABC