Úsporná, přesto kouzelná vánoční osvětlení
19.12.2022Po dvou letech přísných proticovidových opatření, kdy advent probíhal doma v tichosti v nejužším rod...
Datum 24.12.2016
„Odstávka, konečně…“ ozývají se úlevné vzdechy a ze šatny rychle mizí kabáty, boty a čepice poslední směny. „Veselé Vánoce, užijte si volno!“ zazní před fabrikou ten den již po sto třicáté šesté a parkoviště konečně utichá. Na zpočátku výrazné obdélníky černého asfaltu se snáší sníh a zahlazuje tak poslední stopy po parkujících autech.
Pan Alois, který tu dělá vrátného a tak trochu i hlídače už 7 let, dojde naposledy zkontrolovat, zda uvnitř někdo nezůstal. Ve výrobní hale je taková tma, že nejdou rozpoznat ani žluté naváděcí čáry na podlaze. Pro jistotu zavolá do tmy, i když podle zaměstnaneckých čipů by měli být už všichni pryč. Ale on měl dojem, že něco slyšel. Šepot vycházející ze tmy. Teď je ale všude ticho, až ho z toho mrazí. „To je tím, že je vypnutá klimatizace,“ uklidňuje sám sebe a zamyká dveře. Ne, že by byly nějak masivní, ale cítí se tak lépe. Pozhasíná zbylá světla a zamyká bránu. Fabrika ztichla. 13 dní potrvá, než se do ní život vrátí – s tím poznáním padla na pana Aloise tíseň. Těch 13 dní se před ním rozprostírá jako černá řeka samoty. Pro něj Vánoce nejsou šťastným obdobím.
Do Štědrého dne napadl další půl metr sněhu. Pan Alois ráno odhází cestu ode dveří k brance a zadívá se směrem k fabrice, která stojí necelých sto metrů od jeho domu. „Už aby bylo třetího,“ pomyslí si. Těší se, až se ze své kukaně bude usmívat na lidi přicházející do práce, těší se, až bude mít komu popřát dobré ráno, těší se, až se bude zase cítit potřebný. Ale to ještě skoro dva týdny potrvá.
V šest hodin už je venku tma a v malém domku nedaleko fabriky svítí jen malá lampa. Pokud by se někdo podíval oknem, viděl by malý, umělohmotný, nedbale ozdobený stromek a starého muže, který si právě k večeři zapálil vánoční svíčku, kterou dostali jako dárek všichni zaměstnanci fabriky. Ale oknem se nikdo nedívá.
„Píp píp píp píp píp píp…“ protrhne mrtvé ticho výrobní haly tichý zvuk budíku. Je 24. 12. 2016, 18:30 přesně. Uprostřed haly se z ničeho nic rozsvítila část nouzového osvětlení. Krysa, která dřímala pod jedním z montážních robotů, se probudila a čenichá. Něco je ve vzduchu. Na černé výsledkové tabuli se objevuje nápis „Loading: Vánoce“ a začínají se načítat procenta. Z řídicího centra se ozývá zvuk startujících počítačů a stroje, které jsou v ostrůvku světla, ožily. Někde ve tmě nastartovala ještěrka a je slyšet zvuk nakládání.
Krysa zvědavě vykukuje do uličky a vidí oranžový majáček, jak se pomalu blíží. Ještěrka zajede k posuvnému pásu a skládá na něj kostru auta, která byla vyrobena jako poslední před odstávkou. Pás se rozjede a dopraví ji přímo k pneumatickému zvedáku.
Kostra auta je vyzdvižena do vzduchu a od stropu se snáší profibusová kabeláž, která ji v ladných smyčkách omotává. Robot KUKA zvedne zapomenutou helmu, opatrně ji pokládá na vršek a z ničeho nic stojí uprostřed haly atypická napodobenina vánočního stromku.
Zapíná se CNC stroj, rozběhly se motory. Přívodní kabely na elektřinu se zkroutily do spirál a lemují světelný kruh. Čisticí linka je v provozu a tiše hučí.