Dosavadní způsob výroby elektřiny bude narážet na nedostatek vody

Datum 06.02.2017

Nedostatek sladké vody určené pro lidskou spotřebu a farmaření může dosáhnout krize už koncem příští dekády. Zpráva OSN uvádí, že do roku 2030 klesne dostupnost sladké vody až o 40 procent a do roku 2050 dokonce o více než polovinu. Mnoho podzemních vodních rezervoárů je už nyní pod kritickou hranicí. Sladká voda představuje pouze 3% z celkového množství vody na naší planetě, zbytek je slaná voda.

Tento vývoj může mít i nepříznivý dopad na energetiku, která je hned po zemědělství největším spotřebitelem pitné vody. Sucho v jižní Africe ohrožuje výrobu elektřiny v největší vodní elektrárně Cahora Bassa v Mosambiku o výkonu 2 000 MW. Ta je plná jen z jedné třetiny.

Ale nejde jen o vodní elektrárny, které by kvůli nižším průtokům v řekách přišly o část pohonu turbín. Ke chlazení používají a spotřebovávají velké množství vody i klasické tepelné elektrárny. Voda je nutná i při těžbě a úpravě uhlí, plynu a ropy. Stačí si vzpomenout na loňské horké léto a situaci v sousedním Polsku. Tamní přenosová soustava se potýkala s nedostatečným výkonem v elektrárnách. Přitom stačilo, že horko ohřálo vodu v řekách, která slouží k chlazení uhelných elektráren.

Jenže vypouštěná chladící voda je teplejší, než voda, která se pumpuje do elektráren. K parnu hrozilo, že kvůli chlazení elektráren stoupne teplota vody v řekách na takovou úroveň, že ohrozí život v tocích. Proto musely některé elektrárny omezit provoz.

A to je jeden z dalších důvodů, proč budou muset investoři v energetice přecházet na jiné zdroje energie jako jsou fotovoltaické a větrné elektrárny. Slibné jsou také plynové elektrárny se suchým chlazením.