Vytvoření umělé inteligence, která se chová lidštěji

Datum 25.06.2022

Foto: Tara Winstead, Pexels

Výzkumná skupina z Nagoya University, učinila velký krok k vytvoření neuronové sítě s metapamětí prostřednictvím počítačového evolučního experimentu.

V posledních letech došlo k rychlému pokroku v navrhování technologií umělé inteligence pomocí neuronových sítí, které napodobují mozkové obvody. Jedním z cílů této oblasti výzkumu je porozumět evoluci metapaměti, aby ji bylo možné využít k vytvoření umělé inteligence s myslí podobnou té lidské.

Metapaměť je proces, při kterém se sami sebe ptáme, zda si pamatujeme, co jsme měli včera k večeři, a pak se na základě této vzpomínky rozhodujeme, zda si dnes dáme něco jiného. Ačkoli se tato otázka může zdát jednoduchá, její zodpovězení zahrnuje složitý proces. Metapaměť je důležitá, protože zahrnuje znalost vlastních paměťových schopností člověka, který podle toho upravuje své chování.

“Pro objasnění evolučního základu lidské mysli a vědomí je důležité porozumět metapaměti,” vysvětluje hlavní autor článku profesor Takaya Arita. “Skutečně lidská umělá inteligence, s níž lze komunikovat a těšit se z ní jako z člena rodiny v domácnosti, je umělá inteligence, která má určitou míru metapaměti, protože má schopnost pamatovat si věci, které kdysi slyšela nebo se naučila.”

Při studiu metapaměti vědci často používají “úlohu zpožděného přiřazování k vzorku”. U lidí tento úkol spočívá v tom, že účastník vidí nějaký předmět, například červené kolečko, zapamatuje si ho a pak se zúčastní testu, v němž má z více podobných předmětů vybrat ten, který předtím viděl. Správné odpovědi jsou odměňovány a špatné odpovědi trestány. Účastník se však může rozhodnout, že test neprovede, a přesto získá menší odměnu.

Člověk plnící tento úkol by přirozeně použil svou metapaměť, aby zvážil, zda si pamatuje, že daný předmět viděl. Pokud by si ho pamatoval, provedl by test, aby získal větší odměnu, a pokud by si nebyl jistý, vyhnul by se riziku trestu a místo toho by získal menší odměnu. Předchozí studie uváděly, že tento úkol dokázaly provést i opice.

Tým Nagojské univerzity vytvořil model umělé neuronové sítě, který prováděl úlohu odloženého přiřazování k vzorku, a poté analyzoval, jak se choval.

Přestože model vycházel z náhodných neuronových sítí, které ani neměly paměťovou funkci, dokázal se vyvinout do té míry, že si vedl podobně jako opice v předchozích studiích. Neuronová síť dokázala zkoumat své vzpomínky, uchovávat je a oddělovat výstupy. Inteligence to dokázala, aniž by potřebovala jakoukoli pomoc nebo zásah vědců, což naznačuje pravděpodobnost, že má mechanismy metapaměti.

“Potřeba metapaměti závisí na prostředí uživatele. Proto je důležité, aby umělá inteligence měla metapaměť, která se přizpůsobuje svému prostředí učením a vývojem,” říká k tomuto zjištění profesor Arita. “Klíčový poznatek je, že umělá inteligence se učí a vyvíjí, aby si vytvořila metapaměť, která se přizpůsobuje svému prostředí.”

Vytvoření přizpůsobivé inteligence s metapamětí je velkým krokem k vytvoření strojů, které mají paměť jako my. To může pomoci k jejich využívání k daleko komplexnějším úkolům, které zatím musí vykonávat pouze člověk.

Milan Matějíček
zdroj: University Journal

Steinel 700 x 200 px

Napsat komentář