Chladničky na solární pohon můžou v rozvojových zemích snížit hlad a zpomalit změnu klimatu

Datum 06.07.2023

Foto: Pexels

Plýtvání potravin je velkým problémem jak z hlediska ekonomického tak i morálního, protože spoustu lidí na světě umírá hladem. Zkažené potraviny na skládkách také poškozuje zemské klima, protože vytváří metan, silný skleníkový plyn. Ztráty potravin a plýtvání potravinami představují 4 % celosvětových emisí skleníkových plynů.

Na celém světě se každoročně ztratí nebo vyhodí 1,3 miliardy tun potravin. Některé studie předpovídají nárůst obyvatel do poloviny tohoto století až na 10 miliard. Pro nasycení takového počtu lidí bude nutné, aby státy zvýšily zemědělskou produkci a zároveň se pokusily o snížení plýtvání s potravinami.

Rozšíření chladírenských řetězců do nejméně rozvinutých zemí světa může mít obrovský dopad. Stávající chladicí systémy uvolňují hydrochlorfluoruhlovodíky (HCFC) a fluorovodíky (HFC), což jsou mimořádně silné skleníkové plyny. Výroba elektřiny z fosilních paliv pro pohon těchto systémů rovněž zhoršuje změnu klimatu. Z těchto důvodů není vývoz tradičních chladicích řetězců do rozvojových zemí ekologicky a sociálně udržitelný.

Rozvojové země naopak potřebují chladírenské řetězce, které fungují na obnovitelnou energii a používají alternativní chladiva s nižšími dopady na klima. Týká se to zejména zemí v subsaharské Africe – prospěje to nejen životnímu prostředí, ale přinese také důležité sociální výhody, například posílení postavení žen.

V roce 2021 hladovělo na celém světě více než 700 milionů lidí – 425 milionů v Asii, 278 milionů v Africe a 57 milionů v Karibiku a Latinské Americe. Mnoho zemí v těchto regionech má minimální chladírenské kapacity, které zabraňují zkažení potravin před jejich konzumací.

Plody moře, maso, mléko a zelenina jsou velmi závislé na chladírenských řetězcích. Země především v rozvojovém světě ztrácejí 23 % svých produktů podléhajících rychlé zkáze dříve, než se dostanou na trh. Stejně ohromující jsou i ztráty na úrodě obilovin, které rovněž využívají chladírenských skladů. Například v Etiopii se kvůli nedostatečnému skladování ztrácí po pěti týdnech přibližně třetina uskladněné kukuřice. V roce 2019 indické ministerstvo potravinářského průmyslu odhadlo, že země ztratila nebo promrhala 56 milionů tun potravin v hodnotě přibližně 10 miliard USD, a to především kvůli nedostatečnému skladování v chladu.

Nevhodná posklizňová úprava může vést ke kontaminaci plodin a napadení škůdci. V Ugandě, kde většinu kukuřice pěstují drobní zemědělci, kteří nemají vhodné zařízení na její sušení a skladování, představuje kontaminace plísněmi, které produkují nebezpečné látky zvané aflatoxin, významný problém pro zdraví lidí a zvířat.

Téměř 150 zemí přijalo Kigalský dodatek Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu. Toto opatření, sjednané v roce 2016, je hnací silou změn v odvětví chladicí energie, neboť vyžaduje, aby státy postupně snižovaly používání HFC. Celosvětový trh s chladicími řetězci má dnes hodnotu 160 miliard dolarů a do roku 2026 by měl dosáhnout 585 miliard dolarů. Chladírenské sklady poháněné solární energií dnes představují mezeru na trhu, ale jsou připraveny k růstu.

Přístup k elektřině je v některých částech Nigérie jen 55 % a většina elektřiny pochází z plynu a ropy. Chladírny poháněné obnovitelnými zdroji nabízejí čistší alternativu a velký ekonomický význam především v zemích jako je severozápadní Keňa nebo indonéské ostrovy Wakatobi, kde je 78 % obyvatel závislých na rybách jako základní potravině. Chladírenská zařízení poháněná solární energií dokáže pomoci těmto komunitám ušetřit peníze a snížit množství odpadu.

Na podporu účinného a ke klimatu šetrného chlazení, včetně klimatizace a chlazení, zorganizoval Program OSN pro životní prostředí Globální chladírenskou koalici, která zahrnuje města, země, podniky a mezinárodní organizace. Toto partnerství může být způsobem, jak dosáhnout pokroku v oblasti udržitelného rozvoje i změny klimatu.

Petr Svoboda
zdroj: The Conversation

EPM 700 x 200 px

Napsat komentář